Rozhovory
Tamar Newberger: Život mezi diplomacií a IT
Tamar Newberger působí úplně jinak, než jak si člověk obvykle představuje manželku velvyslance USA. Okouzlí vás nejen svým rozhledem a upřímností, ale třeba i tím, že na společenskou akci klidně přijde v martenskách.
Původně úspěšná počítačová expertka se dnes věnuje hlavně podpoře postavení žen ve společnosti.
Musím přiznat, že manželku diplomata jsem si představovala jinak. Jak na vás reagují ostatní diplomaté?
Vycházíme spolu moc dobře. Vidí, že nejsem člověk, co by nosil diamantové tiáry, ale akceptují to. Když jsem si na jednu akci vzala pod dlouhou sukni martensky, protože jsou pohodlné a protože se mi v nich dobře tančí, většině lidí z diplomatického sboru se to líbilo.
Možná že určité stereotypy, které si občas s protokolem spojujeme, už dávno neplatí.
Řada představ o diplomatech je poněkud zastaralých. Navíc můj muž byl jmenován velvyslancem v době, kdy manželé Obamovi hledali lidi, co jsou trochu jako oni – poněkud přístupnější.
Před cestou do Prahy jste měla vlastní úspěšnou kariéru počítačové expertky, teď jste v roli „profesionální manželky“. Asi to pro vás musela být hodně velká změna.
To je pravda. Ale zlomilo se to ve chvíli, když jsem tuhle změnu začala vnímat jako příležitost, a ne jako ohrožení.
Ohrožení?
Pracuji v IT, což je velmi mladý obor, a čím jste starší, tím více se bojíte, abyste v něčem nezastarala. Opuštění technologií – i dočasně – mě proto hodně znepokojovalo. Ale nakonec mi došlo, že nejdůležitější je mít v práci možnost něco udělat, něco změnit. A v roli manželky velvyslance mohu udělat přece jen víc, než kdybych se věnovala svému oboru.
Musela to ale být velká změna.
Tak to vypadá spíš zvenčí. Samozřejmě žiju v obrovském domě, jsem zvaná na různé akce… Ale nemyslím, že by mě to zásadně změnilo. Musíte zůstat věrná sama sobě. Nemyslím si, že bych uvnitř prošla nějakou proměnou, starám se o rodinu, o děti a zajímám se o věci, které mě zajímaly vždycky – o lidská práva, o rovné příležitosti. Jen mám teď větší platformu.
Celý rozhovor si můžete přečíst v červencové Marianne.
