Václav Větvička: Smetánka už je zase pampeliška

 

Sám sebe spíš než za botanika označuje za biologa popularizátora. O rostlinách, a nejen o nich, mluví v rozhlase, televizi a píše fejetony. To všechno mu přineslo nejen pověst nadšence, ale třeba i ocenění šarmantní osobnost roku. 

 

Kupříkladu já se rostlinami živím. Aniž bych byl vegetarián, mám rád zeleninu. Mám to odkoukané od Mirka Horníčka, kterému jsem konzultoval zahradu. Vymýšlel jsem mu všelijaké estetické ptákoviny a on na to, tady bude malina, tady rybízek, tady borůvka, a než tu zahradu každé ráno obejdu, musím být najedený. 

 

Ale já o rostlinách nevím vůbec nic! A čím jsem starší, tím je mi to jasnější. Něco ve mně uvízlo, když jsem absolvoval školu, ale s tím dnes neobstojím. Protože moc z toho, co jsem se naučil, už neplatí. Už nejsou jednoduše rostliny jednoděložné a dvouděložné. Je několik skupin a rozmanité a nečekané příbuzenské vazby. 

 

Mám v tom dokonalý chaos a málokdo se v tom vyzná, včetně odborníků. Například obecně rozšířená pampeliška lékařská, všichni ji znají. A třicet let do nás pan profesor Dostál a další tloukli, že žádná pampeliška není, že je to smetánka! Když se to dostalo až do učebnic pro základní školy, tak kolegové z Akademie věd vydali devítidílné dílo a tam se k pampelišce pokorně vrátili. Každé jaro u nás nekvetou pampelišky lékařské, ale je zhruba tři sta drobných druhů, které pozná jen velký znalec.