24 hodin úspěšných žen II: Petra Fundová

Petra Fundová

věk: 53 let

povolání: generální ředitelka Burda Praha a BURDA Media 2000

rodina: manžel, dvě dospělé děti

Také díky ní můžete číst Marianne, právě Petra Fundová totiž stojí v čele vydavatelství, které ji vydává.

7.00 Ráno je pro mě nejstrašnější část dne, jsem sova a první dvě hodiny moc nevnímám. Musím si namalovat obličej a také nakrmit nejen sebe, ale i našeho kocoura paraplegika a starého psa… Vlastně máme doma samá handicapovaná zvířata.

8.15 Odjezd do práce, přes zacpanou Prahu mi to trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Cestou si koupím coffee to go, mám na něm přímo závislost.

9.00 Zapínám počítač. Vedoucí pracovníci Burdy mají interní Skype, napojíte se, a hned vidíte, že vás shání kolegyně z Německa nebo kolega z Hongkongu. Pak si pustím kalendář a zkontroluji, jaké mě přes den čekají schůzky.

9.30 Porada nad časopisy. Momentálně vydáváme přes čtyřicet titulů, všechno se samozřejmě najednou nestihne, takže jeden týden se probírají masové tituly, další týden lifestyle. Dobrá zpráva: vydáváme stále více časopisů. Špatná zpráva: více časopisů, více problémů.

11.30 Schůzky s jednotlivými kolegy. Těch věcí, co se musejí vyřešit, je vážně dost, od distribuce přes personální záležitosti až po výrobu… Myslím, že ženy podobné situace zvládají lépe než muži. Když člověk zvládne doma zorganizovat děti a zvířata, a pořád to šlape, nezaskočí vás ani složitější situace v práci.

12.00 Návrat k e-mailu a internímu Skypu. Kolega Massimo v Indii rozjíždí nový časopis a moc by mu pomohla naše dva roky stará marketingová prezentace. Všichni ji intenzivně hledáme. Hurá, zvládli jsme to před obědem.

13.00 Je fajn, že dnes nemám pracovní oběd, zaběhnu si koupit něco k jídlu, což je vlastně ta lepší varianta. U pracovních obědů totiž musím často mluvit cizí řečí a hodně se soustředit, tak ani nevnímám, co vlastně jím. Většinou si jídlo přinesu k počítači a dělám přesně to špatné: pracuji a při tom drobím na klávesnici. Taky nejím zrovna zdravě, KFC a McDonald’s – ale naštěstí mám dobré geny a netloustnu.

15.00 Porada s inzertním oddělením. Zlobím se nad dosaženými výsledky. Hecuji kolegy k větším výkonům.

16.00 Diskuse s centrálou, o čem jiném než o výsledcích. Centrála mě hecuje k větším výkonům. Jsme v denním kontaktu.

17.30 Schůzky se šéfredaktory. Na tuhle část dne se těším nejvíc, jsem bývalá šéfredaktorka a kreativní práce mě hodně baví. V poslední době jsme dolaďovali hlavně nový web Marianne.cz, který konečně získal novou podobu. Trvalo to dlouho, ale výsledek stojí za to.

18.30 Další schůzky, na závěr dne pro změnu s výkonným a finančním ředitelem. Já vlastně celý den mluvím!

19.30 Cvičím pilates. Poslední dobou se snažím chodit zhruba dvakrát týdně.

20.30 Příjezd domů, kde společně chystáme jídlo. Děti už jsou sice velké, ale bydlíme v jednom domě a já celý život považuji za velmi důležité, abychom se společně sešli u večeře. Klidně to mohou být třeba jen rybí prsty z mrazáku.

21.30 Zapnu notebook, pustím si televizi jako kulisu a vyřizuji e-maily. Ve firmě máme totiž pravidlo, že se korespondence musí vyřídit do 24 hodin. Ale nevnímám to už jako práci, povídám si při tom s manželem, který sedí naproti také u počítače. Projíždím zprávy na netu a jako obvykle dělám několik věcí najednou.

0.00 Vlezu si do postele a čtu, momentálně Muže, kteří nenávidí ženy od Stiega Larssona. Také mám moc ráda americký společenský časopis Vanity Fair a německý titul Bunte, což je takový zvláštní, relativně chytře podaný bulvár. Čtu prostě úplně všechno, co se mi dostane pod ruku.

1.00 Jdu spát. Spím jako nemluvně. A zdá se mi o úplně jiných věcech než o práci.