8 věcí, které bych chtěla říct svému třicetiletému já

Právě jsem oslavila čtyřiačtyřicítku. Je to věk, ze kterého by mělo moje pětadvacetileté nebo třicetileté já upřímnou hrůzu. A mnoho mých mladších kolegů si ho ani neumí představit: tu nikdy nekončící zodpovědnost, ten, řekněme, méně pestrý život, který se smrskne na potřeby a problémy vašich dětí. 

Ale není to nic hrozného. Hrozné je, když někdo, koho milujete, onemocní rakovinou nebo když zjistíte, že se budete stěhovat daleko od rodiny a přátel. Ale smršť těch mnoha hektických a zároveň naplňujících dní? To je spíš uklidňující než děsivé. 

Svoje dvacátá a třicátá léta jsem strávila v permanentním poklusu. Hledala jsem lásku, pracovala do osmi do večera, běhala maratony, tančila na baru... Navzdory všemu jsem ale pořád pochybovala, jestli najdu to, co v životě chci. Ale našla jsem.

 

Nebylo to vždy idylické a není ani teď. Každý, koho znám, je zaneprázdněný a unavený. Ale ne z večírku, který se protáhl do pěti do rána a je po něm šílená kocovina. Nýbrž unavený z nekonečného procesu managování všeho.

 

Připadá mi, že jen ustavičně na někoho dohlížím: na svoje rodiče, na svoje děti (ne, opravdu nevím, kam se zatoulala každá ponožka nebo knížka z knihovny), na kalendáře a úkoly nás všech. A někdy i dostat se z domu vyžaduje takovou úroveň duchapřítomnosti a sebekontroly, kterou já zkrátka nevládnu. Ale dávám to. Život mě nezahlcuje jako dřív, jen jinak. 

 

 

1. Jak ti vždycky říkával i táta, nestrachuj se, jestli najdeš lásku. Najdeš. Jen to nebude hned.

 

2. Tvoje kariéra bude různorodá, jen většinou nebude taková, jakou by sis zrovna v tu chvíli přála. Nejdřív to bude velké a zářné, později už ne. Možná to znovu zažiješ, možná v mírnější formě, ale pořád to pro tebe bude mít smysl. Budeš zjišťovat, které věci stojí za to obětovat, a pak na to v průběhu let úplně změníš názor.

 

3. Říkat ano je větší zábava, než říkat ne (ne můžeš začít říkat později)…

 

4. Jedinou výjimkou jsou půjčky, které si nemůžeš dovolit splácet. Budeš svědkem toho, jak lidé dělají životní chybu a kupují si velký dům, který nemohou splácet, nebo se nesmyslně upisují jen kvůli vidině života s BMW X5. Kup si menší dům a získáš s ním i větší klid na duši.

 

5. Lidé se mění, ale ne výrazně. Pokud tě podváděl dřív, pravděpodobně zase bude. Někdy změní člověka děti: dokonce i největší egocentrici když se stanou rodiči a začnou vidět svět očima svých synů a dcer, začnou řídit opatrněji, pomohou uklidnit vřeštící batole, učí se naslouchat, protože nechtějí přijít o vzácné okamžiky. (Tím ale nechci říct, že dítě může zachránit umírající vztah. Nemůže.)

 

6. Lidé umírají. Dokonce i tak abstraktní věc jako je smrt – tedy aspoň pro nás šťastlivce, kteří jsme o blízkého člověka nepřišli v raném věku – začne být najednou součástí života. Obzvlášť rakovina je mrcha a čísla prostě nelžou – buď ji budeš mít ty, nebo někdo z tvých blízkých či známých. A navzdory všem chlácholivým řečím, že ji lze porazit, někteří umřou. Dcery ztratí otce, matky syny. A až se to stane, můžeš si být jistá, že tě rozhodí i ta nejstupidnější reklama v televizi.

 

7. Přátelství, která za to stojí, si udržíš. Jedno, jak daleko se od sebe odstěhujete nebo jak málo spolu budete mluvit. Také si najdeš nové přátele – v každé životní fázi. Ale bude to čím dál těžší. Čím dál víc se z obyčejného „jdeme na skleničku“ stane matematická úloha s nutností diagramově propojit dva naprosto odlišné časové harmonogramy plné pracovních schůzek, lekcí cvičení a školních akcí pro dětí. Ale nevzdávej to a pracuj na tom, vyplatí se to.

 

8. Make-up dokáže zázraky. Škoda jen, že jsi na to nepřišla dřív.