Chybami se člověk (m)učí?

 

Když jsem si to přečetla, měla jsem děsnou radost. Tak v tom nejsem sama! I superžena Sheryl se bojí, že jednou udělá chybu a přijdou na to, že neumí vůbec nic!

 

Chybami se člověk učí, že? Jojo, v teorii to mám taky zmáknuté, ale pak přichází na řadu praxe a bezesné noci, kdy vypilovávám k dokonalosti prezentaci, mám strach, že pokazím přednášku, že na rande řeknu něco debilního, že se mým klientům něco nebude líbit nebo že budu mít chybu v textu.

 

Většina lidí kolem mě, včetně mě, toho dělá tolik, že žije v permanentním stresu, že buď něco už pokazila – a je otázkou času, než to vyplave na povrch –, nebo tu chybu brzy udělá. Dělám denně sto tisíc věcí, je tedy velmi pravděpodobné, že něco zvorám. I tak je to ale strašák, který mě občas budí ze spaní. Chyby se neodpouštějí, chyby se přece nedělají. „Nedělat chyby je civilizační bič, který není vůbec přirozený. Chyba pochází od slova chybět. Některé věci tedy dělám, protože mi chybí dostatek zkušeností a znalostí. A když tu zkušenost životem nabudu, tak už se příště zachovám jinak. Chyby jsou schody, po kterých stoupáme, jsou to vývojové stupně, základ evoluce,“ říká Táňa Brodská, terapeutka a lektorka projektu Patha.cz.

 

Můj oblíbený slovenský digitální hrdina Jakub Ptačin má na svém webu 4 principy, které byste měli jako moji klienti vědět. A jeden z nich je: Dělám chyby. Když jsem jeho web viděla poprvé, chtěla jsem si ho vzít. Uvědomila jsem si, jak by pro mě bylo těžké přiznat (ještě k tomu dopředu!), že dělám chyby.