Mámy a jejich kariéry III: přemýšlejte, co chcete své práci obětovat a co vám stojí za to

Kolik hodin denně pracujete? A co víkendy?

Průměrně pracuji šest hodin denně, ale někdy se k práci vrátím i večer. O víkendech pracuji také, ale ne v takové míře, spíš jen kontroluji nebo koriguji to, co je nezbytně nutné dodat do médií v pondělí. Někdy, abych pořádně poznala určitý projekt, absolvuji denní, večerní či víkendový seminář.

Kolik máte dětí a jak jsou staré?

Mám jednu šestiletou dceru Rozárku.

Kolik vám bylo, když jste porodila dceru, a kde jste v té době pracovala?

Porodila jsem měsíc před svými třicátými narozeninami a byla jsem na pozici fotoeditorky ve společenském týdeníku a zároveň jsem psala podklady k televiznímu pořadu v České televizi.

Kolik jí bylo, když jste se vrátila do práce po rodičovské dovolené? A jak jste se cítila?

Když byly Rozárce čtyři měsíce, vrátila jsem se ke psaní rešerší k televiznímu pořadu. Protože jsem mohla psát z domova a práce jsem si nebrala tolik, nijak jsem se nestresovala. Průměrně jsem věnovala práci dva dny v týdnu a byly mi k dispozici babičky. Cítila jsem se spokojeně, protože mě naplňovalo mateřství, ale zároveň jsem byla v kontaktu s prací a získala jsem i jistou finanční nezávislost na partnerovi. Ve třech letech začala dcera chodit do školky a já se vrátila do redakce na místo fotoeditorky, ale jen na poloviční úvazek, což bylo skvělé a nevídané – alespoň v té době v médiích. A to jen díky šéfredaktorce časopisu, která sama měla dvě malé děti a pochopení. Později jsem přešla na plný úvazek, a to už jsem začala vnímat v rodině disharmonii. Vadilo mi, že s dcerou nejsem tolik času, kolik bych chtěla, a stejně to cítila i ona. Situace se vyřešila tak, že v redakci proběhly změny a já skončila. Měsíc jsem uvažovala o tom, co budu dělat dál, aniž bych žila ve stresu, zda stihnu včas vyzvednout dítě ze školky. Měla jsem určitou představu, čemu se chci věnovat. Nakonec do sebe všechno zapadlo a dnes mě moje práce velmi těší.

Jak často se jí věnujete nyní?

V současnosti je moje dcera v první třídě a každý den si ji vyzvedávám ze školy nejpozději v 15 hodin. Jednou týdně i po obědě.

Co s ní děláte nejraději?

Nejraději si povídáme, čteme, chodíme na procházky po Starém Městě, kde bydlíme, a pak si spolu sedneme do kavárny a sledujeme z okna dění na ulici. Doma mi hraje Rozárka stínové divadlo, zpívá a tančí. Věnuje se totiž tanci, divadlu a zpívá ve školním sboru Cukrátka, do kterého se sama přihlásila.V těchto chvílích si uvědomuji, jaká je výhoda řídit si svůj vlastní čas, protože Rozárčino dětství utíká, ale práce bude vždycky.

Nemáte někdy výčitky svědomí, že se jí věnujete málo?

Někdy výčitky mám, například když něco ‚hoří‘ a já musím telefonovat a psát e-maily i v době, kdy už je doma ze školy a měla bych být vědomě celá s ní. Ale takovým situacím se snažím předcházet – raději ji nechám o něco déle ve školní družině, abych se jí mohla plně věnovat, až budu mít své úkoly hotové. Někdy svou práci propojím s mateřstvím, a to když se mnou dcera vyrazí na pracovní schůzku nebo křest knihy. Je společenská a baví ji komunikovat s lidmi. Díky tomu poznává od dětství mnoho tváří, a tím si buduje i svoje vlastní sebevědomí. To ovšem neznamená, že je mazánek, který se ode mě nehne, naopak vítá jakoukoli zábavu.

Jaký je tedy váš recept na propojení péče o dítě a kariéry?

V první řadě by si měla každá žena uvědomit, jaká práce ji baví a jakou bude dělat s radostí. Co chce své práci obětovat a jestli jí stojí za to. Samozřejmě vím, že někdy jsou situace, kdy se i do té ne úplně ideální práce musí, aby bylo na žití, ale když ženu taková práce dlouhodobě nenaplňuje a je často v situaci, kdy jede takzvaně na doraz, měla by se zamyslet, jestli to tak skutečně chce dělat dál. Věřím, že každý člověk má své předpoklady být v jisté sféře skvělý a neudřít se, ale naopak pracovat s potěšením.