Téma Marianne
Michelle versus Miloš
Je málo žen, které si pomyslí: Jejda, to jsem ale hubená, měla bych trochu přibrat! Jediný, kdo vám v životě řekne, že byste se měli trochu spravit, jsou babičky. Ale i muži se potají měří v pase. Krejčovským metrem. Michelle Losekoot a Miloš Říha, blogeři z bezjablka.cz, tentokrát pro Marianne píšou o hubnutí.
foto: Getty images
Michelle:
Leden. Jediný měsíc v roce, kdy opravdu věříte tomu, že tenhle rok to bude jiné. Že zhubnete. Že začnete cvičit. Že přestanete kouřit. Že budete číst víc knih a víc se věnovat rodině. Hubnutí ale na mém seznamu novoročních předsevzetí není. Doby, kdy jsem chtěla zhubnout jednou za rok, jsou tytam, teď mám hubnutí na to-do listu každé pondělí.
Muži, my víme, že to ve většině případů nepotřebujeme. Tedy alespoň to říkáte. Jenomže my nevíme, jestli to nepatří do těch milosrdných lží, kterými se vzájemně krmíme. Jestli prostě nespadá mezi „Ano, je velkej“ a „Není to tebou, je to mnou“.
Většina žen se probudí někde uprostřed mezi dvacítkou a třicítkou do dne, kdy jim ty džíny jednoduše nejsou. Byly vám deset let a najednou nejdou dopnout. Měsíc dva, ráno se do nich budete soukat v krkolomných pozicích několik minut, přes den si zvyknete nedýchat a najdete způsob, jak si sedat, aniž by se vám rozjel zip. Jenomže pak stejně přijde ten nejtěžší den v životě každé skoro třicítky: koupíte si čtyřicítku. A tam to celé začíná.
Miloš:
Muž nikdy nemá nadváhu. Má vždy takovou váhu, která odpovídá jeho věku. A životní situaci, společenskému postavení a všem dalším myslitelným okolnostem. Součástí naší mužské mentální výbavy je totiž pocit, že kdyby se nám chtělo, tak máme přesně takovou váhu, jakou chceme. Většinou se nám ale nechce.
Žena je v podstatě jenom hubená, tlustá nebo děsně tlustá. Zato muž je urostlý, podsaditý nebo třeba robustní. Když už očividně není zbytí, tak se dá vždycky prostě říci, že má aspoň sexy mozek.
Celý rozhovor si můžete přečíst v lednové Marianne.
