Za panenskou divočinou člověk nemusí cestovat přes půl světa. Pralesy, v nichž příroda dostala naprostou svobodu, se ukrývají i v českých horách.
Text: LIBOR HRUŠKA
Romantický lovecký zámeček Žofín, který založil šlechtický rod Buquoyů v lesích na česko-rakouském pomezí, dnes připomínají už jen zbytky kamenných zdí. Před čtyřiceti lety dali chátrající památku z poloviny 19. století strhnout pohraničníci. Další buquoyský zakladatelský počin na území Novohradských hor do současnosti naštěstí přežil. Řeč je o přírodní rezervaci Žofínský prales, který se nachází na katastru obce Pohorská Ves v okrese Český Krumlov. Jiří hrabě Buquoy vydal v roce 1838 svému lesnímu inspektorovi pokyn, aby chránil místo už tehdy „vzbuzující obdiv a úctu“, čímž se zrodil popud k založení zcela první rezervace ve Střední Evropě. Původně se nejednalo o plně bezzásahovou zónu, lesníci odtud dlouhá desetiletí odváželi vytěžené souše.
Až od osmdesátých let 19. století je Žofín skutečným pralesem a pravidla si v něm diktuje jen a jen příroda. „Lesy těchto vlastností budou známy brzy jen z historického líčení,“ vysvětloval před téměř dvěma staletími moudrý hrabě svou volbu. Dodával, že část panenského lesa se rozhodl zachovat „jako památník dob dávno minulých názornému požitku pravých přátel přírody.“ A povedlo se. Současná národní přírodní rezervace má rozlohu přes sto hektarů. Rostou zde divoké bučiny i takzvané podmáčené smrčiny. Až do roku 1975 tu na ostatní stromy shlížela z výšky padesátimetrová Žofínská královna jedlí. Veterán starý přes čtyři sta let ale padl při silném vichru. Posledních třicet roků je prales oplocen, není přístupný veřejnosti. Turisté si však mohou spravit chuť o něco dále na sever, kde se nachází další stará Buquoyská rezervace. Pralesem Hojná Voda navíc prochází naučná stezka.
Lesů, ve kterých dostává příroda zcela volnou ruku, je v České republice minimum. Jejich existence je přitom zcela klíčová pro zachování druhové pestrosti. Kromě dvou výše zmíněných lokalit v Novohradských horách k nim patří i slavný Boubínský prales s nedalekým pralesem Milešickým, pár míst v Beskydech, Jeseníkách, Jizerských horách nebo na soutoku Dyje s Moravou. Svůj divoký les mají i nejvyšší české hory, ačkoli v tomto případě se jedná o prales poměrně mladý. Nachází se na východním konci Krkonoš, na vrcholových partiích Rýchorského hřebene kolem hory známé jako Dvorský les. Vystoupat sem lze po značených turistických cestách buď od Žacléře, nebo z druhé strany od Svobody nad Úpou a Horního Maršova.
A čím je tamní divočina jiná než lesní rezervace Šumavy nebo Novohradských hor? Typické jsou pro ni pokroucené, při zemi se plazící i všelijak vzájemně propletené kmeny buků, kvůli nimž si tenhle kout hor vysloužil přezdívku Strašidelný les. Mnoho lidí se domnívá, že bizarní tvar kmenů způsobily zdejší drsné klimatické podmínky. To je pravda, ovšem pouze zčásti, vysvětlení se musí hledat ještě jinde. Až do druhé světové války byl Rýchorský hřeben zemědělsky využívanou krajinou a stáda skotu se pásla nejen na horských loukách, ale i v lesích. Krávy zašlapávaly a okusovaly mladé výhonky listnatých stromů a les nerostl do výšky. Teprve po odsunu původních obyvatel začaly vrcholové partie hřebene zarůstat. Buky dostaly naprostou svobodu a z neduživého lesa se stala skutečná divočina.
Hlavním lákadlem všech rezervací jsou samozřejmě stromy; každý z nich má svou legendu vynikající stářím, výškou či obvodem kmene. Unikáty se ale ukrývají i v bylinném patře. Například na Boubíně botanici objevili vzácnou orchidej, která byla v osmdesátých a devadesátých letech v Česku považována kvůli kyselým dešťům za vyhynulý druh. Jedná se o sklenobýl bezlistý, jenž připomíná ozdobnou květinku vyrobenou z průsvitného barevného skla. Sklenobýl je výjimečný vzhledem i způsobem života – živiny si bere z vláken hub, která prorůstají do jeho kořenů. Tlející dřevo poskytuje domov hmyzu, plžům i houbám.
Dutiny starých stromů lákají ptáky, kteří v běžných hospodářských lesích nemají vhodné podmínky k zahnízdění. A klid v rezervacích je atraktivní i pro velké šelmy, ty se do české krajiny postupně vracejí. Platí to třeba pro prales Mionší v Beskydech kousek od slovenské hranice. Kromě vlka a rysa sem občas zavítá i medvěd hnědý. A pak že v Česku nemáme skutečnou divočinu. Mnohdy naopak začíná blíž, než by si člověk možná myslel...
Zatímco známější Žofínský prales je pro veřejnost běžně uzavřen, nedalekou rezervaci Hojná Voda prozkoumat lze. A to díky okružní naučné stezce, jejíž jeden úsek vede přímo po česko-rakouské hranici. Turista po cestě potká mimo jiné také pamětní desku odhalenou v roce 1988 u příležitosti 150. výročí vyhlášení rezervace.
Boubínský prales
Když se řekne prales, naskočí většině Čechů automaticky spojení se šumavským Boubínem. Rezervace dřív patřila k nejnavštěvovanějším koutům Šumavy, od jara loňského roku je ale veřejnosti nepřístupná. V lese zůstávají souše napadené kůrovcem a návštěvníkům by hrozilo zranění. Turisté však mohou po některé ze značených tras vystoupat alespoň na 1362 metrů vysoký Boubín a nahoře si dát ještě víc do těla výstupem na rozhlednu.
Rýchorský prales
Rýchorský prales zvaný též Dvorský les je jedním z míst v Krkonoších, kde lze narazit na lišejníky vousatce a provazovky. Vyskytují se pouze tam, kde je čisté ovzduší. Než z Krkonoš na desítky let zmizely, horalé je využívali při výrobě figurek Krakonoše.
Dolní Lomná
Výprava do národní přírodní rezervace Mionší začíná vždy dole ve vesnici Dolní Lomná ležící u Jablunkova na dohled od slovenských hranic. Do unikátního pralesa odtud vede naučná stezka, která je ale přístupná pouze v doprovodu průvodce. Vydat se nahoru do rezervace lze o víkendech od června do poloviny září, po předchozí domluvě pak i ve vybrané všední dny. Sedmikilometrová vycházka trvá obvykle tři až čtyři hodiny. Více informací na stránkách obce Dolnilomna.eu.
Pro Žofínský prales jsou charakteristické podmáčené smrčiny a velké množství pramenišť.
Staletí velikáni, semenáčky, houby, hmyz, ptáci i šelmy. Prales je jako živá laboratoř pod širým nebem.
V šumavském Milešickém pralese hnízdí i méně známý příbuzný datlů a strakapoudů – silně ohrožený datlík tříprstý. V Čechách žije kromě Šumavy také v Blanském lese, v Novohradských horách nebo Krkonoších, na Moravě hlavně v Beskydech.
Vodopády Rudohorského potoka se ukrývají v jesenických hvozdech, stranou hlavních turistických tras.
Jedné z nejvzácnějších a nejtajemnějších rostlin české přírody, orchideji sklenobýlu bezlistému, se daří v divokých lesích okolo Boubína.
Bílá Smědá je jedním z vodních toků pramenících na úbočí Jizery.
Vrchol hory Jizery patří k místům, kde v Česku hnízdí pták z čeledi krkavcovitých – ořešník kropenatý. Lákají ho jehličnaté lesy ve výše položených oblastech. Během hnízdního období je plachý. Pak ale ostražitost ztrácí a lze ho běžně zahlédnout. Patří k ohroženým druhům.
