Druhá šance: Vína místo hřebíků

TEXT: LIBOR HRUŠKA 

Tři prodavači a dva sluhové, kteří donesli nakoupené zboží až domů, byli za první republiky k dispozici zákazníkům obchodu firmy Jan Koula a syn. A samozřejmě tu byl vždy k zastižení i někdo z rodiny. Železářství v Dušní ulici přežilo druhou světovou válku, čtyřicet let socialismu a fungovalo ještě počátkem 21. století. Pak ale skončila dobrá duše podniku, paní Božena Koulová, a na historické dubové regály a další vybavení interiéru se začal snášet prach. I když šlo o jasný unikát.  

Mohlo by se vám líbit

Druhá šance: Na první koleji... DŘEVÁK! Místo, kde to nyní žije

Znovuobjevená nádhera 

Před dvěma lety se ale prostor vyloupl do své někdejší krásy. Citlivě provedená rekonstrukce, při níž se krámek proměnil ve vinný bar s vinotékou, zabodovala i u odborníků – loni získala ocenění od Národního památkového ústavu v osmém ročníku soutěže Patrimonium pro futuro. „Byla to láska na první pohled,“ říká Diana Sixtová, spolumajitelka firmy Merlot d’Or specializující se na dovoz francouzských vín. Ta v té době musela opustit prostory v centru Prahy, kde patnáct let provozovala vinotéku. „Začali jsme se poohlížet po jiném místě na Starém Městě. A úplnou náhodou jsme narazili na tenhle opuštěný krámek,“ pokračuje Diana Sixtová. Vinná firma si památkově chráněný prostor pronajala od radnice Prahy 1 a pustila se do práce. Více než tři čtvrtě století starý interiér byl v překvapivě dobrém stavu. Neznamená to ale, že v něm oslovení restaurátoři neměli do čeho píchnout.  

Mohlo by se vám líbit

Druhá šance: Janúšovo v Žítkové aneb Záchrana chátrající usedlosti

Láska na první pohled 

O dřevěné a kovové součásti se starali dva Plzeňáci – truhlářský mistr a restaurátor Tomáš Krejčiřík a umělecký kovář Václav Holásek. „Sami jsme plzeňská firma, takže výběr byl jasný. Děti Tomáše Krejčiříka navíc chodí s těmi mými do školy, proto jsem ho oslovila, jestli by se s námi nejel do Prahy na zvolený prostor podívat. Zamiloval se do něj okamžitě taky. Jako bonus si mohl odvést všechny staré hřebíčky a kování, kterých byly plné šuplíky. Pro nás to byl nepotřebný odpad, pro restaurátora úplný poklad,“ směje se spolumajitelka firmy Merlot d’Or. 

Na rozdíl od Tomáše Krejčiříka, který pracoval převážně přímo v Dušní, si kovář Václav Holásek většinu kovových předmětů odvezl do své plzeňské dílny. Našly se ale kousky, u kterých transport nepřicházel v úvahu. Řeč je například o masivních litinových kamnech, která byla restaurována přímo v obchodě. Jen jejich přesun o tři metry v rámci interiéru byl téměř nadlidský výkon. Stejně se do Plzně nepřeváželo točité schodiště, které původně vedlo z přízemí do sklepních prostor.  

Mohlo by se vám líbit

Neuvěřitelná proměna: Zdevastovaný neobyvatelný byt na Letné proměněný v útulný domov

Dekorace s duší 

Ani jeden ze dvou zmiňovaných kovových artefaktů neslouží po rekonstrukci původnímu účelu. V kamnech se netopí, fungují v interiéru jen jako exponát dotvářející historickou atmosféru. Také schodiště má jen dekorativní poslání. Do v současnosti vinného sklepa vedou nové, bezpečnější schody, což ocení ti, kdo po nich stoupají z pravidelných degustací. Stará litinová spirála, která pamatuje zlaté časy Koulova železářství, se přesunula do horní části podniku. Zmizel i historický nákladní výtah. Hosté si mohou prohlédnout alespoň jeho zrestaurované torzo. 

Naopak vestavěné dřevěné regály zůstaly na svých místech a do jejich horních pater lze stále šplhat pomocí pojízdných žebříků. Jeden rozdíl tu přece jen je. V minulosti se příručí nahoru vydávali pro hřebíky, šroubky či zámky, dnes tu sommeliéři pro zákazníky loví lahve francouzských vín. 

Mohlo by se vám líbit

Do rekonstrukce staré chalupy se pouštěla se strachem, přestavba ale dopadla na jedničku

Galerie: Galerie: Druhá šance pro železářství

6 fotek 7 fotek