Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Tradice

Proměny venkova: Šumavácí z Rudy mizí

Zapustit kořeny v Železné Rudě se povedlo málo lidem, kteří se tu nenarodili. Stejně složitě se dařilo zůstat těm, kdo odsud vzešli, ale válka či režim je z domova vyhnal.

Jana Kantorová | 13. 08. 2023

Text: MICHAELA ŠMERGLOVÁ 

Čeština a němčina tu zněla v minulosti a zní dodnes. To Železné Rudě zůstalo. Konečně, dál leží na hranicích Čech a Bavor. Tedy České republiky a Spolkové republiky Německo. I to trvá. Netrvá ale, že za střeženou hranicí od Alžbětína na západ žijí zlí kapitalisté a na druhé straně závory socialistický hrdina. Řečeno v kostce, dávno se podniká na obou stranách, hranici nikdo nehlídá a Rudou zní navíc vietnamština...

Šumavská hornická osada z počátku 16. století vznikla na zemské stezce z Prahy do Řezna a dlouho vzkvétala. Řemeslně, lesnicko-zemědělsky, těžařsky i obchodně. Práce tvrdá, leč úspěšná. Po vzniku železnice za císaře Františka Josefa I. malebnou fungující obec objevili i turisté a umělci. „Rodiče tu žili před druhou válkou, ale po Mnichovu museli jako Češi pryč. Tatínek byl na dráze a maminka vychovávala mou sestru, byly jí dva,“ otevírá Helena Janďurová smutnou éru Železné Rudy. Češi tu tehdy byli hlavně hoteliéry v Hrnčíři na Špičáku, v hotelu Sirotek, pak Lukavští (dnes hotel Praha) Prokopovi... Čech byl i učitel, pošťáci a členové finanční stráže. Pracovali a žili vedle Němců vesměs klidně. Přišla mnichovská dohoda, odstoupení Sudet, a začal jeden z konců horského místa. 

Galerie: Po stopách historie Železné Rudy
Mohlo by se vám líbit

Téměř zázračná proměna zchátralého venkovského domku na Vysočině

Tady vůbec nikomu nevadí, že za okny mrzne až to praští. Venkovské chalupě Hunalových to sluší sice v každém ročním období, v tom zimním, je tu však obzvlášť útulno.
marianne.cz

Druhá světová, první rána  

„Tatí se prvním českým vlakem, který sem jel, vrátil, a já tu 17. září 1945 začala jako šestiletá chodit do školy,“ vzpomíná bývalá učitelka a energická sportovkyně. Před válkou existovala v Železné Rudě škola česká i německá. Ta se však po odsunu Němců stala zbytečnou. „Obchody po válce? Vyjmenuju je od nádraží. V první ulici byl koloniál Hájek, hokynářství u Mužíků, železniční konzum, naproti prodejna broušeného skla pan Moule, papírnictví, pekařství, dva řezníci, dva krejčí Kubrnát a Denk, exkluzivní textil měl pan Ungr,“ vypočítává bez zaváhání pamětnice.

Zmíněný pan Ungr byl jediný z velké židovské rodiny, který se po válce vrátil. Pozor, v železnorudské brusírně skla se vyráběly i dary prezidentu Benešovi! Mnozí ze zmíněných živnostníků dostali záhy další ránu. Jedni po roce 1948, další v padesátých letech. Majetek jim zabavil stát a zrovna Ungrovi skončili až v Rumburku. „Dnešní Ruda je samý nový apartmán, služeb pomálu, lékárna jedna, zelenina jen v COOPu. Starousedlíků poskrovnu, těch, kdo tu mají pevné kořeny, pár, “ míní Irena Liebl, která k oné hrstce patří. K německému příjmení přišla tato Češka daleko po „sametu“. Zajímavé je, že roku 1907 žilo v Rudě 310 Čechů a 2446 Němců, o třicet let později to bylo 330 Čechů a 4200 Němců. Dnes? Stálých obyvatel je na zdejších 79 km2 přes 1650. „Rudu oživují sezonní turisté,“ krčí rameny Irena, která tu pracovala na úřadu. 

Mohlo by se vám líbit

Osvěžující proměna: V mlýně postaveném v 18. století je v podkroví stylová pracovna

Stavení na samotě u lesa bylo pro Veroniku domovem po dva covidové roky. Když se s manželem rozhodli chovat koně, pořídit si větší usedlost a mlýn prodat, požádali designérku Denisu Bartošovou o home staging.
marianne.cz

Dosídlení a umělci 

Chalupy po německém obyvatelstvu zely po válce prázdnotou. Do hor u železné opony, kde se začalo šeptat, se chtělo trvale málokomu. Rabovací rodiny pomiňme. „Některé domy byly nabízeny umělcům z Prahy. Za námi měl chalupu Jaroslav Vojta, který sem s ženou chodil, mamčina kuchyně ho nadchla. Kus dál měl domek Zdeněk Štěpánek, Rafael Kubelík, tudle zas Jiří Mucha,“ ukazuje do různých směrů Helena. Jako dítě marast 50. let neřešila, s kamarády běhali, kam mohli. Bylo to dobrodružné, ač u drátů, skoro v zakázaném pásmu. „Agenty v kabátech jsme obcházeli. Vnímali jsme, kdo je kdo,“ vzpomíná.

Sama byla později jako pedagožka shledána personou non grata. V pětasedmdesátém ji ze zdejší „základky“ vyhodili. Údajně se u ní doma scházeli Němci, ona byla pro socialismus s lidskou tváří... „Dcera nemohla na gymnázium, potíže měla i s vysokou. Já se vrátila do školství roku 1990, pět let před důchodem,“ podotýká choť lesního inženýra a prvního polistopadového starosty Železné Rudy. Té, která měla od 17. století i hraběcí pivovar. Zbyla bednárna, na jejím místě vznikla vyhlášená rodinná cukrárna Café Charlotte. Její majitel Jaroslav Nechvátal disponuje spoustou starých železnorudských pohlednic, sbírá je. „V pivovaru sládkoval otec herce Pavla Nového,“ dodává Ivana Vybíralová, Helenina dcera. Obě žijí ve starém šumavské stavení a rády. 

Mohlo by se vám líbit

Dokonalá proměna aneb nový kabát pro stodolu

Vrcholky Beskyd jsou k útěkům do přírody jako stvořené! Roubenka se stodolou na jednom z nich takto slouží každý víkend. Bez rekonstrukce už ale nemohla dál fungovat...
marianne.cz

Schengen, rána druhá  

„Tady se říká Na rafandě,“ ukazuje Irena Liebl na plácek před penzionem Böhmerwald u říčky Řezná. Proč? Nedaleko je dům (dnes Ferienwohnung), který za starého režimu zabraly rodiny důstojníků. Pár jich mělo hádavé manželky, což dámy předváděly veřejně. „Česká i Bavorská Ruda jsou krásné, ale mění se. Ubývá místních. Po otevření schengenského prostoru odešli celníci a úředníci z obou stran. Staří umírají, mladí se sem nehrnou. Na německé straně se zavírají i renomované obchody, služby a našinci tam kupují domy na rekreační pronájem,“ tvrdí Irena s tím, že Železnorudští pracují v turismu, lese nebo za prací jezdí do českého či německého vnitrozemí. „Oživení v Rudě nastalo po devadesátém roce, kdy začali jezdit i Němci zpoza hranice. Přijeli o víkendu třeba jen na pivo, oběd, dort. Někdy přidali v tržnici trpaslíka a cigarety,“ upřesňuje. Jídelních pendlerů ubylo, jako ve zdejší škole dětí. Mění se i architektura, chalupy mizí, sílí horská moderna. Co dál městečko čeká? 

Mohlo by se vám líbit

Cestování: Nespoutané prameny u tří křížů aneb Prozkoumejte Slavkovský les

Slavkovský les, smaragdový klenot v koruně Českých zemí, má dvě tváře. Lázeňskou, kde na kolonádách lázeňských měst obdivují hosté jejich architekturu. A přírodní, kde nadšenci v turistickém objevují v hustých porostech rozhledny, desítky minerálních pramenů či jezera. Léčivé jsou obě.
marianne.cz

Zajímavosti:  

  • Helena a Ivana jsou Šumavanky. Ivana pracuje v environmentálním a informačním centru Železná Ruda, kde pomáhá i s výstavami o historii města. 
  • Poznávacím znamením Železné Rudy je barokní kostel Panny Marie Pomocné z Hvězdy. Jemu neuniklo nic od roku 1732, kdy byl dostaven. Svatostánek pevně drží! 
  • Obchod Markuse Ungera nahradila prádelna a poté optik. Kočičí hlavy kolem kostela asfalt, starou kašnu nic. Do kostela se chodilo i za bolševika, ale sledování, kdo bohoslužby navštěvuje, bylo silné. „Silnice bývala užší, kontroloři měli přehled, kdo kam jde,“ ukazuje Irena. 
  • Městečko se vylidňuje. Chybí práce, řada větších podniků zanikla či omezila provoz. Zmizela nedaleká pila, pobočka Okuly Nýrsko už tu není, lesy fungují jinak... 
  • Hotel Belveder stojí na kopci nad Železnou Rudou. Historické dokumenty míní, že tu svého času „bývala noclehárna česká“. 
  • Belveder nabízí ubytování nadále, navíc majitel navázal na pivovarnickou minulost městečka a založil zde minipivovar. Tmavý Gradl 13° stojí za hřích. 
  • Nádražní budova Alžbětín – Železná Ruda/Eisenstein s výhledem na Velký Javor (Grosser Arber 1 456 m n. m) vznikla 1876-77 coby spolupráce Rakouska-Uherska s Bavorskem.  
  • Dnes sem přijíždějí vlaky od Plzně, Klatov i z německé strany. Za železné opony se sem nesmělo. Alžbětín, část Rudy, byl běžným lidem zapovězen. 
  • Dílo pražského architekta Jana Rixiho, hotel Rixi, stál na Špičáku od roku 1890. Byl pro německou solventnější klientelu.  
  • V nové éře se stal i vojenskou zotavovnou. Armáda loni zavelela ho zbourat pro dezolátní stav. „Vařili tam skvělou cibulačku,“ vzdychne Irena. 

 

Mohlo by se vám líbit

Druhá šance: Na první koleji... DŘEVÁK! Místo, kde to nyní žije

Starý drážní sklad ve středočeských Řevnicích zachránili před demolicí učitelé a žáci místní základní umělecké školy. Dnes se uvnitř řevnického Dřeváku konají výstavy, přednášky a koncerty.
marianne.cz
Zdroj článku

Související články

Tradice
KVÍZ: Víte, co jsou škráně a další moravské výrazy? Vyzkoušejte své znalosti

KVÍZ: Víte, co jsou škráně a další moravské výrazy? Vyzkoušejte své znalosti

Tradice
Sádroví trpaslíci: Buď je milujete, nebo nenávidíte. Dřív ovšem byli uměním

Sádroví trpaslíci: Buď je milujete, nebo nenávidíte. Dřív ovšem byli uměním

Tradice
Obliba vyšívání se vrací. Vezměte také jehlu do ruky a vyrobte si originální dekoraci

Obliba vyšívání se vrací. Vezměte také jehlu do ruky a vyrobte si originální dekoraci

Zábava
Princ William slaví 42. narozeniny: Podívejte se na jeho nejhezčí momenty s Kate a dětmi

Princ William slaví 42. narozeniny: Podívejte se na jeho nejhezčí momenty s Kate a dětmi