Zahrada jako ze žurnálu: Zelené ostrůvky pohody

Připravila: HELENA POKORNÁ HLADÍKOVÁ 

Ač jsou udržované anglické trávníky metou mnoha majitelů zahrad, nehodí se všude. Už vůbec ne k horskému typu chalupy, která kolem sebe žádá luční květiny a atmosféru horských luk celkově. Dá se ale něco takového vytvořit uměle, cíleně? Ano. Dodržením určitých zásad, plánováním a hlavně výběrem vhodných druhů rostlin k osázení. Důležitou roli hraje také použitý materiál, jenž by měl být přírodní, aby z krajiny kolem nevybočoval. Díky tomu lze pak i z „učesaného“ kusu pozemku vytvořit krásnou venkovskou zahradu, která působí divoce, přesto jí nechybí promyšlené uspořádání. Ještě větší výzvu představuje zahrada, jejíž součástí je voda. Potok, horská tůň, rybník... Kolem potoka nebo rybníčku je ideální vysázet rostliny do skupinek a dopřát travinám i trvalkám, ať si prostor mezi ostatní zelení najdou samy. Některé převezmou prim a stanou se v místě dominantní, jiné se přesemení o kousek dál. 

Mohlo by se vám líbit

Děti a zahradničení: Zahrada může být v pokoji

ZAHRADA Č. 1: S POTŮČKEM 

Takový typ zahrady s potokem lemujícím hranici pozemku opečovávají a užívají si v Jizerských horách manželé Kristina a Petr. Starou chalupu Kristininy rodiny obklopuje velký pozemek, kolem vzrostlé dřeviny. Terén je svažitý a je znát, že výsadba pochází z dřívějších dob. Řada rododendronů, uměle vysazených ozdobných travin, zkrátka rostliny, jimž Jizerské hory nejsou domovem. Chalupu koupila Kristinina rodina po druhé světové válce, zahrada se stala místem dobrodružství i prostorem, kde lze poklábosit se sousedy. Něco jí ale přece jen chybělo... 

Mohlo by se vám líbit

Zahrada pro umělce aneb Jak vnést do zahrady život

Přirozenost především

Majitelé toužili po možnosti odpočinout si u potoka ve stínu stromů v pohodlné pěkné „zašívárně“. Zároveň si nevěděli rady s tím, jak lépe propojit chalupu s potokem, kudy a z jakého materiálu vytvořit cestičku. Proto se rozhodli, že přizvou na pomoc odborníka. Zahradní architekt Ferdinand Leffler se výzvy rád ujal. Co zásadního a pro tento typ zahrady obecně platného radí? „Do venkovské zahrady patří jen přírodní materiály, nejlépe z okolí. Vždy je lepší sáhnout po místním dřevu, po kameni z blízkého lomu a určitě se vyhnout umělohmotným imitacím přírodních materiálů,“ zní jeho zásadní poučka. S horským typem chalupy se bezpochyby pojí i luční rostliny. Podle architekta je důležité, aby směs květin odpovídala danému místu, tamní přirozené druhové skladbě. „Pak se do zahrady nedostanou invazivní či nepůvodní rostliny a neomezují ty, které tam naopak patří,“ vysvětluje Leffler. Ať už jde o kakosty, jetel, zvonek nebo čechravu, právě takovou květenu trochu jako vystřiženou ze záhonku u babiččiny chalupy je nejlepší upřednostnit. 

Mohlo by se vám líbit

Zahrada, která roste podle vlastních pravidel: Jak vypadá divoký ráj, který nepotřebuje zásahy člověka?

ZAHRADA Č. 2: VENKOVNÍ ŠPAJZ 

Dříve se na zahradách obdivovaly skalky a až kdesi vzadu se „krčila“ zahrada užitková. S jahodami, maximálně rybízem, doplněná skleníkem nebo malým pařeništěm. Dnes už se ale dobře ví, že jedlá zahrada může být i krásná! Kdekoli je to tedy možné, mezi okrasnými keři a trvalkami se používají také rostliny jedlé. Právě s jejich vysázením a vytvořením užitkových záhonů jako možného pojetí zahradního prostoru si přála poradit Pavlína. S rodinou se odstěhovala do domku v satelitu za Prahou. Láska k bylinkám ji přivedla až ke studiu léčivých rostlin, ale zakomponovat užitkové plodiny do vlastní zahrady se jí stále nedařilo.

I ona se obrátila na Ferdinanda Lefflera. „Není třeba se bát poskytnout záhonům bylinek, zeleniny a ovoce hodně prostoru a přitáhnout je klidně až těsně k domu,“ říká architekt. Hojně se v současnosti projektují vyvýšené záhony, často přímo u terasy, aby se majitelé mohli svými výpěstky snadno kochat. I v Pavlínině zahradě se uplatnily. Co do jedlé zahrady vysázet? Kromě běžných druhů zeleniny a bylinek lze dát prostor méně obvyklým plodícím rostlinám, zejména ovocným. Třeba jeřábu a jeho sladkým bobulím. Za poklad se považuje morušovník s plody à la ostružiny. Skvělá je rovněž slivoň a to nejen klasické švestky, ale i mirabelky, renklódy a další druhy. Z mnohých rostlin se dají udělat jedlé živé ploty, což je další skvělý příklad užitkově pojaté zahrady, či jen její části. 

Mohlo by se vám líbit

Zahrada, odkud je jen pouhých pár kroků do lesa

Galerie: Galerie: Divoké zahrady plné krásy

15 fotek 16 fotek