FEJETON KLÁRY MANDAUSOVÉ: O selském rozumu

Protože vyšívané dečky, svaté obrázky, ozdobné polštáře a vázičky za zbytečné nepovažuju. Krášlí a dělají radost. Ani jedno nesplňuje třeba moje zubní sprcha. Zubař povídal, že je úžasná, ale pro mě je to krám. Rok se na ni prášilo na umyvadle, dva roky stojí v rohu skříňky a když jsem ji chtěla nedávno vzít na milost, málem mi voda vystřelila oko.

Taky vakuová odsávačka, přestože vždycky pěkně vrčela a dcera, když byla malá, škemrala, maminko eště. Odsála jsem díky ní vzduch ze sáčku s jahodami, zrovna včera jsem je po třech letech vyhodila z mrazáku. Taky z nádobky se salátem jsem vycucla vzduch. Moc se nepovedlo, salát zdechnul další den, stejně jako neodsátý. Je lahve s rozpitým vínem jsem odsávala častěji. Jenže většinou přežily jednu noc, výsledek odsátí neznámý.

Kráječ na chleba. Než jsem ho vyndala ze špajzu, narafičila, aby se nehýbal, nastavila tloušťku, vsunula chleba, měla jsem dávno ukrojeno, i když hrbatě.

Když už jsem u krájení... elektrický nůž na zmrzlé maso. Dostala jsem. Proboha proč? Jaký je důvod krájet maso (pečivo, zeleninu, cokoliv) zmrzlé?

Parní hrnec. K čemuuu?

Vytrhávátko obočí s lampičkou. Ach.

A tak dále.

Krámy jsou pro mě i všechny možné přístroje a udělátka na to a na to, co skončí na dně nenávratna. Jsme z nich nadšení, oblblí reklamou či sousedkou oblblou reklamou je pořídíme, dvakrát třikrát spustíme, uložíme, nikdy nepoužijeme.

Jak krásná byla moravská světnice (byl to moravský skanzen), kde stále postel s pravou pruhovanou peřinou, stůl, židle, truhla, kamna, pár hrnců, nad nimi sušené bylinky a nad tím vším bděl světec se svatozáří. Jak se to muselo uklízet, jak se to muselo žít?

Možná úplně stejně těžce/lehce jako dnes. Možná ta paní ze světnice naopak chtěla víc...

Asi nezáleží na věcech samých. Spíš na zdravém selském rozumu, díky kterému víme, jak, kdy a proč je používat, mít či nemít. 

Sleský rozum je tu odjakživa. Nejen ve skanzenu. Jen je na tomhle místě líp vidět.