KVÍZ: Vyznáte se v zastaralých slovech?

Jazyk je jako živý organismus, který se neustále vyvíjí. Praktikují ho totiž lidé, kteří mluví každý den a jejichž řeč se mění dle daného století, ale i dle generací. V dnešní době se používá výrazně více anglicismů než v minulosti. A to nejen v odborných termínech pracujících, ale například i mezi puberťáky.

Takto vznikají i neologismy, neboli slova, která jsou v jazyce nově vytvořená, jelikož si to situace žádá. Tedy například z toho důvodu, že vznikly nové věci, koncepty či skutečnosti. Může se jednat ale i o nová slova pro staré věci. Dnes vznikají hlavně v souvislosti s rozvojem moderních technologií, vědy a techniky. Mohou ale vznikat i z toho důvodu, aby ozvláštnily jazyk, což lze vztáhnout na výše zmíněný jazyk dětí v pubertě.

Jaká slova dnes považujeme za zastaralá?

Mluva před pár stoletími tak vypadala úplně jinak než ta dnešní. Slova, která se hojně využívala v minulosti, dělíme přitom na dvě skupiny: archaismy a historismy.

Archaismy jsou slova zastaralá, která ustupují do pozadí a nahrazují je nové, více používané, výrazy. Běžně to nastává, když se stane neologismus velmi populárním a původní slovo je vytlačeno do pozadí, až se přestane používat. Příkladem může být slovo bicykl, namísto nějž se dnes používá kolo.

Objevují se tak především v psaném jazyce – v literatuře ze starší doby nebo v knihách, jejichž děj se odehrává v minulosti. Vedle toho je stále používají někteří starší lidé a často se používají v projevech, když dotyčný chce, aby jeho vyjádření znělo trochu více vznešeně. A dnes je můžete zaznamenat i v pohádkách.

Za archaismy jsou považována přitom nejen konkrétní slova, ale i tvary některých slov. V minulosti se používaly například často infinitivy s koncovkou -ti. Tedy namísto být – býti, mít – míti, jít – jíti. A někdy se to týká i starších variant pravopisu – dříve se používalo například gymnasium, dnes gymnázium. Stejně tak sem lze ale zařadit i gramatický úkaz – přechodníky, neboli tvar slovesa vyjadřující současně probíhající nebo navazující děj. Od slova chtít jím je například chtíce. V neposlední řadě se to může týkat i fonetických a fonologických jevů.

Historismy jsou také slova zastaralá, ale taková, která se používají ještě méně, jelikož označují věci, které už neexistují. Běžně se s nimi tak setkáte v muzeích, učebnicích dějepisu či historické literatuře. Týká se to například označení společenských rolí a povolání lidí – leník, názvů peněz – groš nebo středověkých zbraní – řemdih. Tyto předměty tak nemají žádný novější název, protože se přestaly používat a přestalo se o nich mluvit.

Hranice mezi archaismy a historismy je tak tenká. Řekli jsme si ovšem, že se podíváme spíše na ty výrazy, které jsou zastaralé, ale stále existují. Pokud chcete zjistit, zda se v nich vyznáte, otevřete si náš kvíz.