Jedna moje dobrá kamarádka o sobě tvrdí, že je ostrovní typ. Ostrovy prý mají zvláštní kouzlo a lidé, kteří je obývají, specifickou povahu. Já ostrovní magii definitivně propadla na Sardinii.
Svou ostrovní svéhlavost mi dala Sardinie pocítit hned při seznámení, když jsem vylezla z letadla v Algheru. V Česku zrovna panovaly tropy, a tak jsem automaticky čekala stejné počasí i od italského ostrova. Ale smůla. Foukal ostrý vítr a do toho se spustil déšť. „Je tady počasí jako v listopadu, to jsem nezažil desítky let,“ oznámil mi kavárník v historickém městě Castelsardo.
Začala jsem v kavárně, jak jinak. Zatímco v Čechách jsem podlehla hipstersky precizní přípravě kávy a s oblibou si dávám ovocité druhy, tady jsem to s flat white a latéčkem daleko nedotáhla. Italové si potrpí na kávu hořkou a silnou, zastávka v espresso baru funguje jako vzpruha, když klesá energie. Já si tu své oblíbené espresso machiatto dopřávala stejně jako místní několikrát denně.
Kolik pláží znáš…
Být na Sardinii celou dobu schovaná v kavárně by samozřejmě byl hřích. Moře obléhající ostrov má až karibskou modř a pláže jsou tu přenádherné. A každá je jiná! Spiaggia La Cinta je velmi prostorná a patří mezi nejoblíbenější a nejnavštěvovanější, Spiaggia Rosa na nedalekém ostrůvku Budelli zase zaujme jemně růžovým pískem připomínajícím...
...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V SRPNOVÉ MARIANNE!
Miss World Taťána Kuchařová: Kdo ji v životě podržel, když jí bylo nejhůř?
