Kdo si hraje nezlobí. Kdo si hraje správně, může ze svých her těžit v dospělosti díky větší kreativitě a lepší schopnosti řešit každodenní problémy.
Jedním z nejznepokojivějších aspektů dnešního rodičovství je míra času, kterou děti tráví před obrazovkami, ať už jde o televizi, počítač nebo telefon. Když se děti soustředí na displej, jedná se o velmi pasivní formu učení nebo zábavy. Místo toho, aby k tomu používaly své kognitivní schopnosti, jsou pasivními příjemci audio vizuální stimulace. Tento umělý způsob poznávání světa často vylučuje učení pomocí fyzické aktivity. Jakým způsobem tedy děti bavit, zároveň je učit a pozitivně ovlivňovat jejich vývoj?
Nejprospěšnější je pro dítě hra skrze simulaci reálného světa. Podle mnoha studií by se však nemělo jednat o simulaci virtuální (videohry, Internet, filmy), ale o skutečné hračky, které podporující fantazii a kreativitu tím nejpřirozenějším způsobem. Děti se mohou dotýkat mnoha materiálů, manipulovat s různými tvary a vyjádřit svou osobnost skrze hru verbálně i non-verbálně. Díky aktivnímu používání svalů a smyslů se tak u nich zdravě rozvíjí silná neurologická spojení v mozku.
Vývojový psycholog z prestižní Harvardovy univerzity profesor Paul Harris ve svých pracích uvádí, že hraní rolí a hlavně aktivní vymýšlení různých situací, má přímé spojení s vysokou mírou kreativity v dospělosti, schopností dobré sociální komunikace se světem a lepší chápání myšlenek a pocitů ostatních lidí.
Dobrým příkladem jsou hračky BRIO Svět/World, které dětem přinášejí různá reálná prostředí. Děti se díky nim mohou stát hrdiny skutečného světa - policisty, hasiči, strojvůdci. Ve hře, která roste s nimi, má jejich fantazie volné pole působnosti. Mohou zde rozvíjet svou koordinaci, kreativitu, soustředění, plánování, ale také sociálních a verbálních schopnosti. Přesně tak, jak to popisuje profesor Harris. Hra dětem umožní objevovat nové věci o nich samotných a prostředí, ve kterém se žije, pracuje a komunikuje s ostatními lidmi v různých situacích. To vše zábavnou formou!
Není náhodou, že miléniálové (lidé narozeni mezi lety 1982–2004) jsou často ve svých představách o světě a jeho fungování odtrženi od reality. Je to digitální generace, která více než s fyzickými hračkami přicházela do styku s virtuální hrou. Říká se, že je jiná doba. To je pravda, ale lidská mysl je stále stejná jako před stovkami let. Funguje na stejných principech a učí se stejným způsobem. Používat chytrý telefon naučíte dítě vždycky, ale chápat správně svět, jeho hodnoty a sociální fungování, se v pozdějším věku už učí hůře.
