Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Životní styl

Nevyžádané rady: Proč nám vadí, když je neustále slýcháme?

Dobrá rada nad zlato. Ale když je zlata moc a zasype vás, udusíte se. S rádci a rádkyněmi všeho druhu se v posledním desetiletí roztrhl pytel. Co s nimi?

Denisa Prošková | 28. 01. 2023

Kolegyně, sousedky a kamarádky, které to s vámi myslí hezky a „upřímně“. Mentoři a koučové, kteří to s vámi myslí dobře „za prachy“. Skoro to vypadá, že lidí, kteří radí druhým, jak žít a co dělat, je víc než těch, kteří to pak v reálu skutečně žijí a dělají. Přičemž si různá doporučení dost často odporují. Kdo se v tom má vyznat?

Mohlo by se vám líbit

Hranice: Proč kašleme na sebe, abychom se zavděčili druhým?

Hranice. V minulém roce hojně skloňované slovo. V různých kontextech: Třeba Putin. Ten živí ve své choré hlavě fixní ideu, že „jeho“ širá Rus je ideálně celou zeměkoulí. Hranice lásky. Diskutovaný film o otevřených vztazích. O tom, kam až koho pustíme. Tepláreň a slovenská vražda z nenávisti. Konec bezpečného prostoru.
marianne.cz

Rada číslo 1: Na tebe tak někdo čeká

Generace dnešních čtyřicátnic a padesátnic (o starších ročnících ani nemluvě) vyrůstala s doporučením „Na tebe tak někdo čeká“. Jakýkoli projev sebevědomí byl klasifikován jako nafoukanost, matky chtěly, aby z holčiček vyrostly skromné dívenky.

Jenže pak vtrhnul do Čech kapitalismus a tyhle skromné a pracovité dívenky tiše makaly a čekaly, že si toho někdo všimne. U toho prožívaly tuny frustrací, protože sledovaly, jak je kariérně i platově předbíhají muži a těch pár dívek, které podobně šílenou ubíjející výchovou neprošly. Kolem se vyrojily davy radilů doporučující, abyste si večer stouply před zrcadlo a svému odrazu sdělovaly, že ho milujete. Nefungovalo to. Předstírané sebevědomí nejde z hloubi, a tak ho všichni prokouknou. Jediná funkční rada je pracovat na sebevědomí pozvolna, zato neustále. Naštěstí se dá vypěstovat.

Rada číslo 2: Nebuď šedá myška

Pak přišel opačný extrém – aby děti nedopadly jako „uťáplá matka“, chválí se i za věci, které by měly být běžné. Radíme, aby si kaž­dé umrknutí zaznamenaly a na sociálních sítích honily lajky, protože čím víc lajků, tím víc úspěchu. Všechno – od cvičení v Sokole po dobrovolné doučování spolužačky – je potřeba zdokumentovat. Dětství, kdy se dělají „věci jen tak pro radost“, se pomalu proměňuje v přípravu na budoucí velkou kariéru. Jenže přemotivované děti, ze kterých čiší touha po úspěchu jak ruská voňavka, úspěch obvykle spíše odpuzují. Méně bývá více a nejdůležitější rada zní – hledejme zlatou střední cestu. S jejím nalezením, konkrétně kdy nechat věci volně plynout a kdy dětem šlapat na paty a přitahovat šroubky, vám nikdo nepomůže. Jde především o intuici a soudnost.

Rada číslo 3: Peníze nejsou vše

Něco podobného obvykle trousí lidé vydělávající sto tisíc měsíčně a víc. Jistě, peníze nejsou všechno, ale přinášejí klid a otevírají možnosti. A přestávají být důležité ve chvíli, kdy je máte. S radami týkajícími se peněz proto raději opatrně. „Když někdo tvrdí, že nejde o peníze, ale o princip, VŽDYCKY jde o peníze,“ pravil moudře Albert Einstein.

Mohlo by se vám líbit

„Věděla jsem, že mě chce zabít“ aneb Kde se bere intuice?

Někdo svůj špatný, či dobrý, vnitřní pocit považuje za šestý smysl. Psychologové ovšem pro intuici mají logické vysvětlení. Jak tedy vzniká? A je dobré se jí řídit?
marianne.cz

Rada číslo 4: Když se chce, všechno jde

Toto oblíbené motivační heslo funguje u činností postavených na výkonu. Jenže pak jsou situace, kdy se můžete uchtít k smrti, a efekt je nula. Když příroda rozhodne, že neotěhotníte, tak prostě neotěhotníte. A když se osud rozhodne, že se neprosadíte jako oscarová herečka, tak vám nepomůžou ani nejlepší herecké školy na světě a talent až do vesmíru. Říká se, že štěstí přeje připraveným, ale dost často se na ně – nespravedlivě a nevypočitatelně – tak trochu vykašle. Příroda a prchavé faktory šťastných náhod si na zásluhovost ani dřinu zrovna nehrají.

Rada číslo 5: Vystuduj hlavně to, co tě bude živit

Ty a herečka? Ekonomka je jistota.“ „Humanitní vzdělání je k ničemu. Jdi na techniku.“ Fajn. Lidé se silnou vůlí pak vystudují i obory, ke kterým mají spíše odpor, ale nakonec je to stejně odvede jinam. A vůbec, před koronou frčely hotelovky nebo cestovky a všechny učňovské obory kromě těch kuchařských plakaly. Protože cestovat a jíst se bude vždycky, že. Kdeže loňské sněhy jsou. Ukazuje se, že i praktický přístup může selhat a lidé z těchto oborů se nyní houfně rekvalifikují. Dobrá zpráva je, že časy, kdy „bez papíru“ z vysoké člověk nemohl skoro nic, naštěstí pominuly. Konečně nestudujeme jen pro diplom, studium přestává být pouze přípravou na povolání, ale kultivujeme jím naše duše. Budujeme kompetence, lépe chápeme svět i sami sebe. Můžeme vystudovat dějiny umění, a i přesto být špičkovým obchodníkem nebo programátorem. Učitelka čínštiny může dělat – žádají-li si to okolnosti – servírku. Ovšem servírka bude sinologii přednášet těžko.

Rada číslo 6: Když se nevdáš do třiceti, nevdáš se

Tohle je opravdu rada k nezaplacení. Jestli něco opravdu nejde naplánovat, pak je to setkání s budoucím životním partnerem. Někdo ho potká už v patnácti na základní škole, a někdo v období, kdy už ho ostatní pomalu považují za „odkecanou starou pannu“. Jistě, se stoupajícím věkem stoupá pravděpodobnost, že bude partner rozvedený. No a co? Život není excelová tabulka a nežijeme ve středověku, kde se šestadvacetileté dívky považovaly za neudatelné.

Rada číslo 7: Bez dětí je život na nic

Není. Bez dětí je život jen… jiný. Tečka. Jestli děti máte, nebo ne, je jen a jen vaše věc. Babička, maminka, sousedky, kamarádky, kolegyně, nadřízení na našem místě nejsou, takže jde z jejich strany o akademickou debatu. Vyslechnout je můžete, ale nemusíte. A pokud si samy nevyhodnotíte jejich doporučení jako smysluplná, nikdo vás nemůže donutit se jimi řídit. Ve vašich mokasínech, jak říkají Indiáni, nechodí.

Mohlo by se vám líbit

Partnerské vztahy: Červená vlajka, nebo zkrátka pouhý rozdíl mezi dvěma lidmi?

Pokud se s někým začínáte vídat, je úplně normální, že vás napadají myšlenky, zda jste dostatečně kompatibilní a zda je něco úplně červená vlajka, nebo se jedná spíše o věc, přes kterou se dá přenést. Je to něco, s čím se strachuje téměř každý. A dá se to rozlišit.
marianne.cz
Zdroj článku

Související články

Životní styl
Apetit piknik je za dveřmi: Krok za krokem průvodce největšími lákadly letošního ročníku

Apetit piknik je za dveřmi: Krok za krokem průvodce největšími lákadly letošního ročníku

Životní styl
Jak si v práci vyjednat lepší plat a podmínky: Klíčem jsou důkladný průzkum a realistická očekávání

Jak si v práci vyjednat lepší plat a podmínky: Klíčem jsou důkladný průzkum a realistická očekávání

Životní styl
Profesionálně vařit jsem začal z hecu, říká semifinalista MasterChefa a módní návrhář Pavel Berky

Profesionálně vařit jsem začal z hecu, říká semifinalista MasterChefa a módní návrhář Pavel Berky

Životní styl
Lelí Hnidáková z Lelí's Cupcakes: Nápad na sladké podnikání se zrodil na svatební cestě

Lelí Hnidáková z Lelí's Cupcakes: Nápad na sladké podnikání se zrodil na svatební cestě