RADKIN HONZÁK: Čas meditací není časem ztraceným

Jestliže se ve vědách o člověku k biopsychosociální koncepci značná část veřejnosti i našich kolegů staví jako spolek nahluchlých, pokud jde o lidskou spirituální dimenzi, setkáváme se v diskusi o ní s rozsáhlou množinou hluchoslepých. Zabedněnost většiny české společnosti v tomto ohledu je primitivní víra (ano, je to víra), že je dobré být nejateis­tičtější na světě. Což se pak projevuje tím, že naše společnost sytí své spirituální potřeby špiritusem, kterého vypije nejvíc v Evropě, o trávě u mladých nemluvě.

Na malé ploše, kterou tu mám k dispozici, bych rád ukázal prospěšnost víry, té pozitivní. Andrew Newberg je významný badatel v neuropsychologii, zajímá se o změněné stavy vědomí (od relaxace, meditace, hypnózy po extáze) a má spoustu toho vercajku, který ukazuje, co se v mozku děje. Před deseti roky provedl spolu se svým týmem studii u starších lidí, kteří si stěžovali na výpadky paměti. Vyšli z předpokladu, že některé meditace jsou natolik účinné, že zlepšují činnost mozku. Jednou z nich je systém Kirtan Kriya spočívající v recitaci slabik SA-TA-NA-MA doprovázené pohyby prstů
u rukou. Účastníci studie se denně scházeli a cvičili popsanou metodou dvanáct minut, nejprve recitovali SA-TA-NA-MA zpěvavě nahlas, pak šeptem, potom v duchu, pak zas šeptem a potom nahlas. Kontrolní skupina, která byla nezbytně do pokusu také zařazena, po tuto dobu poslouchala Beethovenovu hudbu. Když je všechny po šesti týdnech vzali na fMRI (funkční magnetická rezonance, pozn. red.), což je zobrazovací metoda, která měla ukázat, zda se změnilo prokrvení mozku, zjistil se příznivý účinek meditace. Jednak se u meditujících ve srovnání s pasivními posluchači hudby zlepšilo prokrvení čelních laloků mozku a kromě toho také celá řada kognitivních (tedy rozumových) funkcí, což bylo ověřeno baterií psychologických testů.

No dobrá, řeknete si, ale co to má společného s vírou? Má! Skeptici, kteří na samém začátku prohlásili, že této kašpařině nevěří, se, přestože cvičili s ostatními, nezlepšili. Má to ale také hlubší dopady, jak věděl neurolog a psychiatr Viktor Emanuel Frankl, když napsal své dílo o hledání smyslu. Dělejme dobré věci a věřme, že to má smysl. Třeba jako Muž, který sázel stromy, což je moc hezká knížka od Jeana Giona.