Toxické pracovní prostředí ohrožuje nejen tělo, ale i hlavu. Co riskujeme, když zůstáváme mezi kolegy, kteří nás ničí

V zaměstnání trávíme obrovskou část dne a toxické prostředí, jako je šikana, přetěžování, nespravedlnost nebo nefunkční vedení, se neprojevuje jen špatnou náladou. Chronický psychický tlak postupně mění režii těla. Zvyšují se hladiny stresových hormonů, narušuje se spánek, zhoršuje se imunita, přidává se vyčerpání a v dlouhodobém horizontu hrozí zvýšené riziko různých nemocí.

Mozek v režimu boj nebo útěk

Chodíte do práce, kde je každý den dusno, kolegové, kteří vám vysávají energii už jen samotným pohledem nebo jsou pasivně agresivní? Takové toxické prostředí drží mozek v permanentní pohotovosti. Vyplavuje se kortizol a adrenalin, což jsou hormony, které jsou skvělé, když chcete utíkat před tygrem. Horší je, když „tygr“ sedí vedle vás v open space. Dlouhodobě to může znamenat horší soustředění, výpadky paměti, podrážděnost nebo pocit, že jste nějaká horší verze sebe sama. Ne, jen váš nervový systém jede přesčas.

Odbornice na wellness a psychiku Jessica Cording uvádí, že lidé v toxických prostředích často pociťují "pocit falešného selhání", jako by byli „málo dobří“. To se může projevovat jako stálý strach z jednání, úzkost před schůzkami, přetrvávající nervozita nebo i špatný spánek. Psycholožka zmiňuje i jev, kterému se říká fawning response - tedy chování, kdy začínáte neustále uspokojovat ostatní, abyste se vyhnula konfliktům nebo nepříjemným situacím. Přebíráte práci jiných, omlouváte chyby kolegů i nadřízených, nebo se bojíte říct „ne“ - vlastně děláte všechno proto, aby vás ostatní měli rádi… i když to překračuje vaše hranice.

Psychika na talíři

Toxické prostředí není jen o špatné atmosféře, je to dlouhodobý stresor, který dokáže systematicky narušovat naši psychickou pohodu. Neustálá kritika, nejistota, pasivně agresivní komunikace nebo pocit, že nejsme dost dobré, postupně narušují sebevědomí. Mozek si začne vytvářet nebezpečný vzorec: Možná je chyba opravdu ve mně.

Odtud už je jen krok k úzkostem, chronickému napětí a depresi. Pracovní prostředí není je továrna na výplatu a stravenky. Je to místo, kde trávíme kus života, a naše psychika si to dobře uvědomuje. I odborníci z WHO upozorňují, že prostředí, kde pracujeme, dokáže naši psychiku výrazně podpořit (nebo jí podrazit nohy). A podle American Psychological Association (APA) platí jednoduchá rovnice. Čím toxičtější klima, tím větší šance, že budeme vyčerpaní, úzkostní a mít pocit, že nás nic netěší. A špatná atmosféra s námi odchází i domů (v naší hlavě).

Nejde jen o hlavu

Hlava a tělo jsou jako spojené nádoby. Psychické potíže se velmi rychle přelévají do těla. Úzkost může způsobovat bušení srdce, tlak na hrudi, žaludeční nevolnosti nebo syndrom dráždivého tračníku. Chronický stres má vliv i na fyzické tělo. Zvyšuje se krevní tlak, může se vám rozhodit hladina cukru v krvi nebo se rozjedou zánětlivé procesy v těle. Pokud tedy v práci vyhoříte, nebo jste neustále pod tlakem, tělo vám to začne sčítat. Když budete dlouhodobě v napětí, nemůžete se divit, že vás začnou bolet ramena, krk a záda. I bolesti hlavy, migrény nebo chronická únava bývají častější u lidí, kteří pracují v toxickém prostředí. K tomu si přidejte neustálé přehrávání pracovních situací v hlavě i po pracovní době. Mozek nevypne, ani když sedíte doma na gauči. 

Když „toxic“ znamená i ztráty

Toxická práce nekrade jen zdraví — může poškodit i kariéru (časté absence, nižší produktivita), vztahy (vyčerpaný člověk není skvělý společník) a samozřejmě sebevědomí. Proto se nevyplácí to „přežít“ za každou cenu: dlouhodobé setrvání v takovém prostředí může stát víc než změna práce. A to nejen finančně, ale především zdravotně.

Co můžete udělat hned 

• Nastavte si malé hranice. I zákaz pracovních e-mailů po určité hodině je začátek.
• Pište si konkrétní situace, které se dějí. Pomůže vám to nezpochybňovat vlastní realitu.
• Mluvte o tom. S kamarádkou, terapeutkou, někým, kdo vás nebude gaslightovat.
• Hlídejte si spánek, pohyb a jídlo. Nezachrání to všechno, ale posílí vás to.
• A pokud se nic nemění? Možná není selhání odejít. Možná je to jen sebeochrana.