Život přes filtrační bublinu aneb Pozor na soubory cookies

Stalo se vám někdy, že jste si například vybírali konferenční stolek v některém z online obchodů a reklama na něj vám potom vyskakovala na každé internetové stránce, kterou jste otevřeli, následující dva týdny? Nejste jediní. Mé kamarádce se takhle na rodinném počítači ukázalo, že její přítel vybíral prstýnky, což mu předem zmařilo šanci na překvapivou romantickou žádost o ruku. Jiné zase nadal manžel, že si chce koupit další nové boty. Předhazování oblečení a dalších věcí, které si si chcete koupit, i když víte, že byste neměli, ale není to jediné, co vám internet podsouvá pod nos. To stejné dělá s veškerými informacemi, které zveřejní.

„Internet nám ukazuje věci, o kterých si myslí, že chceme vidět, ale ne nutně ty, co potřebujeme vidět,“ řekl na TED talku v roce 2014 Eli Pariser – internetový aktivista, který je zakladatelem pojmu filtrační bublina (jenž vysvětlil v roce 2011 ve své stejnojmenné knize), na jehož základě funguje internet. To znamená, že například Google, který většina lidí považuje za standardní a neutrální zdroj vyhledávání informací, obsahuje algoritmy, které vyhledávání přizpůsobují každé osobě. Google má konkrétně 57 algoritmů určených k přizpůsobení hledání. Mohou se odvíjet od posledního hledání, typu počítače nebo místa, odkud se na síť připojujete. Internetové firmy pak použijí tyto informace k cílené reklamě na uživatele, nebo k zařazení určitých druhů informací ve stránkách výsledků vyhledávání. Pokud tak do vyhledávače Google zadáte stejnou informaci, každý dostane jiné výsledky. Dva z Pariserových známých to vyzkoušeli, když naklikali slovo „Egypt“, jednomu se ukázaly odkazy na dovolenou, druhému na průměrný roční počet vražd.

Mnohdy přitom s personalizovaným vyhledáváním lidé souhlasí, aniž by si to uvědomovali, když odfajfkují vstup na webovou stránku používající soubory cookies. Tyto krátké textové soubory navštívená stránka odešle do prohlížeče a při další návštěvě stránky je vyhledávání již „snazší“ = vygenerované pro danou osobu.

A to stejné se děje i na sociálních sítích. Instagram vám ukazuje jenom to, co by se vám teoreticky mělo líbit, což je ve finále pouhých 30% z toho, co sledujete. A Facebook vám neustále předhazuje lidi, které byste mohli znát, protože s nimi máte společné přátele, zájmy, nebo jste ze stejného města.

Jak se dá z filtrační bubliny dostat

Vzhledem k informačnímu přehlcení tyto algoritmy mnoho lidí ocení. Například pokud jste na mateřské, pravděpodobně vás nebude tolik zajímat, který alkohol je v akci, kdy jsou v klubech happy hours, a naopak jste-li studentkami, nepotřebujete vědět, která autosedačka je pro dítě nejbezpečnější. Je ale nutné si uvědomit, kolik úrovní těchto informací existuje a že některé vás mohou ovlivnit zcela zásadně. Především by ale mělo být na vás, které informace k sobě pustíte a které ne.

V prostředí internetu platí, že čím méně toho o sobě sdělíte, tím je větší šance, že se vyhnete filtračním algoritmům a tedy i bublině. Nejjednodušším způsobem je změna nastavení na webech, pokud je tato možnost k dispozici. Při používání Facebooku to znamená v nastavení ochrany soukromí zpráv zajistit, aby byl tok zpráv filtrován podle času, kdy byl příspěvek vytvořen, namísto filtru „top story“. Na Googlu můžete jednoduše vyhledávat v anonymním režimu. Tím se zajistí, že výsledky budou poněkud depersonalizovány, protože v tomto režimu nebude historie vyhledávání zaznamenána. Stále tu jsou však textové soubory cookies, které ukládají informace o pohybu uživatele. Pokud nechcete, aby vaše síť věděla, kde se na internetu pohybujete, jednoduše neklikejte na tlačítko „OK“ při dotazu zda „souhlasíte se soubry cookies“. Vedle toho se jim můžete vyhnout i tak, že si stáhnete rozšířenou verzi svého prohlížeče, která má za cíl zabránit tomu, aby byl uživatel vystaven neobjektivním informacím (pro Google Chrome to je Escape Your Bubble, pro Mozillu Firefox je to Lightbeam). Tyto aplikace samy zničí textové soubory cookies, které uživatele sledují, a nabízí nefiltrované informace.