Reklama

Nejhloupější otázka na světě: kdy budeš mít děti?

Nevím přesně, kdy to začalo, ale než jsem otěhotněla, téměř každý se mě ptal na to, kdy budu mít děti. Babičky, tetičky, bezdětné kamarádky i ty, které už porodily. Přitom se právě na tuhle otázku nedá odpovědět.

Napsal Markéta Kronovetrová Vydáno 20. únor 2013
Těhotenské bříško Těhotenské bříško

Jednak proto, že nikdo neví, kdy otěhotní, jednak ji považuju za docela intimní a nikomu do toho nic není. Pro mnoho žen může jít o velice citlivé téma. Přitom se na děti ptají lidé na ulici, ve frontě na oběd, známí, které jste nepotkala celé roky. Ale když je vám kolem třicítky, jako by to najednou bylo povinné. Přiznám se, že jsem nikdy nenašla odvahu říct jim, že NIKDY a dejte mi pokoj. Bála jsem se, aby to pak třeba nebyla pravda. Kamarádka byla statečnější a jednoho svého známého uzemnila slovy – tak za deset let, dřív ne. Vyděšeně na ni zíral. Její manžel zachraňoval situaci. Ten známý ale nevěděl, že se o dítě pokouší už dva roky a že je to pro ni citlivá záležitost.

caitlinDěti a zase děti, ať jste celebrita, nebo ne

Nedávno jsem objevila knihu Caitlin Moran s názvem Jak být ženou, kde tato britská feministka vypráví příhodu z let, kdy se živila jako novinářka. Dělala rozhovory s celebritami pro různé časopisy. Mluvila s nimi o jejich práci, rodině i o vztazích. Pokaždé však po ní šéfredaktorky chtěly, pokud šlo o ženu, aby se ptala na to, kdy budou mít děti. Ať byl rozhovor sebezajímavější, tahle otázka nesměla chybět. Několikrát ji musela dokonce dodatečně doplňovat.

Caitlin Moran se ve dvou úžasných kapitolách zamýšlí nad tím, proč děti mít i nemít. Sama je matka dvou holčiček. Ale veřejně přiznává, že když omylem otěhotněla potřetí, už se necítila na to znovu měnit plenky, a tak šla na potrat. Otevřeně popisuje své pocity bezprostředně po zákroku, kdy se necítila vůbec dobře, ale také to, že si za svým rozhodnutím zpětně stojí. Navíc je jedna z mála žen, která má zkušenost i se samovolným potratem. Může tak porovnat hned tři situace: přijít o dítě, které moc chcete, donosit plánované dítě, ale také jít na interrupci.

Caitlin Moran tvrdí, že žena:

  • není povinna mít dítě ani ochraňovat vše živé;
  • má právo rozhodnout se, kdy chce mít dítě a kolik jich chce;
  • těhotenstvím hodně získá, ale není to nic, co by nemohla získat i jinak, i když třeba pomaleji a oklikou;
  • by neměla dělat nic, co ji nečiní šťastnou, ale rozhodovat se sama za sebe.

 

Co na to dula?

Podívejme se na mateřství ještě z jiného pohledu. Pokládala jsem podobné otázky i Lilie Khousnoutdinové, která pracuje jako dula a denně se setkává s ženami, s nimiž mluví o mateřství.

lilia_mensiZ jakých důvodů jste se rozhodla mít děti vy sama?

Po mnoha letech ve vztahu, o kterém jsem tehdy předpokládala, že bude na celý život, jsem začala cítit, že už nastal čas založit rodinu. Navíc potom, co jsem potratila, zažívala jsem téměř fyzickou potřebu mít bříško znovu ‚plné‘, dát život, naplnit to, co se nedokončilo. Ve stejné době jsem se začínala zabývat tématem těhotenství a porodu profesně a čím dál víc jsem si chtěla všechny teorie vyzkoušet v praxi.

Takže jste otěhotněla?

Dopadlo to jinak, než jsem čekala. Vztah se mi rozpadl téměř ze dne na den. Ale brzy nato jsem šla na kávu s kamarádem z politologické fakulty… a bylo to úplně jasné a také úplně padlé na hlavu. Hned na první schůzce jsem cítila, že s tímto mužem budu mít dítě a že je to správné. Ani jeden jsme si to neuměli odůvodnit, ale dítě jsme chtěli, a otěhotněla jsem po třech měsících. Dneska vím, že to skutečně bylo správně.

Jaké důvody mít dítě mají vaše klientky?

Často je to stejné jako u mě – touha založit rodinu po dlouhodobém vztahu. Roli hraje samozřejmě i věk, po třicítce začínají ženy spěchat. Mnoho z nich cítí, že děti jsou přirozeným vývojem vztahu, a vnímají mateřství jako základní ženskou roli. Další bývá láska, štěstí, unesení v novém vztahu. A častá jsou i neplánovaná těhotenství.

Co si myslíte, že ženě mateřství dá?

Mně osobně těhotenství a porod přinesly obrovskou úctu vůči vlastnímu tělu a tomu, čeho je schopné, důvěru a obdiv k sobě jako k ženě. A láska dítěte je něco, co se nedá ani popsat. Je to božský pocit, když synek přiběhne a obejme mě, jak se mu rozsvítí očička, když mě uvidí po návratu z pracovních cest. Navíc náročnost prvních měsíců mateřství ženu ledacos naučí, a často se pak cítí všemocná – práce je hračka, obchodní schůzky jsou najednou jednoduché.

A co ženě mateřství vezme?

Nezávislost, společenský život, spánek a někdy i pocit sebehodnoty. Přichází totální podřízení se potřebám dítěte – často není čas ani si odskočit na záchod a umýt si vlasy je přímo hrdinský čin. Většina žen je navíc odkázaná na finanční podporu muže minimálně rok po porodu, což může bohužel způsobit tření, či dokonce manipulaci. Zároveň jelikož žena nepracuje, může mít pocit, že „nic nedělá“, a začít ztrácet pocit sebehodnoty. Je to paradox, jelikož mateřství, aspoň dle mého názoru, je to nejnáročnější povolání. Ale není placené, a bohužel většinou není dostatečně ohodnocené ani rodinou a okolím.

Lili3

Hodně žen mluví o izolaci.

Maminka s malým dítětem není téměř nikde vítaným hostem. Ze ženy, která byla úspěšnou manažerkou ve velké firmě, se může stát bezmocná dívka uvězněná doma. Čeká každý večer, až se vrátí domů partner, aby jí ještě vyčetl, že nic nedělá. Mám kolem sebe hodně žen, pro které byly první měsíce mateřství obrovským šokem. Dobrá zpráva je, že je to dočasné a po třech měsících se to začíná zlepšovat, a když je dítěti rok, tak se život začíná pomalu stávat téměř normálním. Navíc, matka příroda nás odměňuje celou symfonií mateřských hormonů, které pomáhají toto období zvládnout často i s pocitem štěstí.

Jako dula spíš potkáváte ženy, které se rozhodly být matkami, ale co podle vašeho názoru vede některé ženy k tomu, že matkami být nechtějí?

Kariéra, strach být závislá na muži, neochota se vzdávat svých koníčků, svého volného času, svého spánku… Přispívá i to, že mateřství samo o sobě není bohužel moc vážená činnost, a mnoho mladých žen se tedy rozhoduje investovat do ‚hodnotnějších‘ projektů, které slibují vysoké sociální postaveni, dobrý příjem a nezávislost, což mateřství určitě nepřináší.

Lili_a_manzel__mensi

O co podle vás přijdou?

Skrze mateřství žena dospívá, vyvíjí se, spoustu věcí se učí. Navíc vidět vývoj vlastního dítěte je naprosto jedinečné. Je to téměř kouzelné, jak tvor, který pochází z mého těla, se stává samostatnou osobností. Myslím si, že sebelepší kariéra nepřináší stejný pocit štěstí jako úsměv dítěte. Věřím, že z dlouhodobého hlediska přichází o mnoho – ale často si to uvědomí příliš pozdě. Dítě dospívá, stává se kamarádem, parťákem, a zároveň vaším největším projektem, na jehož každý krok můžete být hrdá. Přináší taky příslib naplněného stáří, kdy vnoučata zaplňují domov smíchem.

Jak vnímáte potrat?

Porod a potrat jsou dvě strany stejné mince. Chce-li žena být matkou, musí se připravit i na případný potrat, jelikož samovolný potrat je častý jev. Co se týče interrupce – mateřství je nesmírně náročné, i když dítě je chtěné, natož když je nechtěné! Osobně si myslím, že žena má absolutní právo si rozhodovat, s kým chce sdílet své tělo, ať už je to muž, nebo dítě. Ženské právo si za všech okolností rozhodovat o svém těle považuji za prazáklad svobody a rovnoprávnosti. Interrupce je často velice zodpovědný krok, kdy si žena rozhodne nepřivádět na svět nový život, o který se nemůže dobře postarat. Tento zákrok však může být psychicky velice náročný. O to víc, že se okolí ženy často staví, v období, kdy žena potřebuje co nejvíc podpořit, do role soudce ve smyslu: „To je dobře, že se trápíš, patří ti to.“ Snažím se v rámci ženských setkání, která provozuji, vytvářet prostor, kde tuto podporu ženy můžou získat bez náznaku posuzování. Občas pár slov a zdánlivě jednoduchých cvičení uleví od bolesti a pocitu viny, které přetrvávaly roky.

Další články

Reklama