Empatie je často označovaná jako umění vcítit se do druhých. Empatický člověk dokáže porozumět tomu, co ostatní lidé cítí, vidět věci z jejich úhlu pohledu a představit si sebe na jejich místě. Jednoduše když vidí někoho, kdo nějakým způsobem trpí, například má zlomené srdce, cítí se, jako by si tím procházel sám. A díky tomu dokáže jejich emoce pochopit a obvykle na ně v důsledku toho vhodně reagovat.
Jedná se přitom částečně o schopnost vrozenou, částečně naučenou. Empatii totiž ovlivňuje genetika i socializace. Geny předané od rodičů přispívají celkově ke vzniku osobnosti včetně sklonu k empatii, sympatii a soucitu. Na druhé straně člověka ovlivňuje i výchova a celkově přejímá přesvědčení a hodnoty nejenom od rodičů, ale i od vrstevníků, různých komunit a společnosti celkově. A to vše může ovlivnit to, jak moc bude člověk empatický. Studie přitom zjistily, že je míra empatie o něco vyšší u žen než u mužů.
Empatie vs. sympatie vs. soucit
Na základě tohoto popisu vám možná v hlavě naskočila i slova jako „sympatie“ a „soucit“, která mají k empatii blízko. Nejedná se ale o jedno a to samé, Empatie znamená, že cítíte, co cítí dotyčný trpící člověk, jak je zmíněno výše. Sympatie znamená, že dokážete pochopit, co daná osoba cítí. Vyplývá to ale spíše z různých okolností, které k tomu vedou. Například pokud někdo někomu zemře. Ale neprožíváte s nimi jejich bolest. Soucit posouvá empatii a sympatii dál. Když jste soucitní, cítíte bolest druhého (empatii) nebo rozpoznáte, že ten člověk trpí (sympatie), a pak se ze všech sil snažíte zmírnit jeho utrpení. Původ slova soucit (anglicky compassion) pochází z latiny a znamená „trpět s“.