Katie Bouman pořídila snímek černé díry, Andrea Ghez se svými kolegyněmi objevila supermasivní pevný objekt ve středu naší Galaxie a patnáctiletá vědkyně Gitanjali Rao vytvořila aplikaci na detekování olova ve vodě. Tyto vědecké počiny jsou jenom zlomkem toho, čeho v uplynulých letech zahraniční i české vědkyně dosáhly na poli vědy. Vypadá to, že je nejvyšší čas, aby společnost vnímala vědkyně s respektem a uznáním. K tomu by měl napomoci také 11. únor, na který od roku 2015 připadá Mezinárodní den žen a dívek ve vědě.
Když jsme vás na podzim informovali o úspěchu Gitanjali Rao, mnozí si posteskli, že podobně perspektivní mladé vědkyně nemáme v Česku. Opak je ale pravdou, což potvrzuje projekt Česká hlavička, který je zaměřen na podporu nadaných studentů v technických a přírodovědných oborech a završen pravidelným udělováním Národní ceny vlády Česká hlava. Cenu za nejlepší práci z oborů přírodních věd a životního prostředí si v říjnu minulého roku odnesla studentka gymnázia z Valašského Meziříčí Hana Bernhardová, která se zabývá strukturní biologií enzymů. Práce Hany Bernhardové je na tak vysoké úrovni, že ji schválily k otištění dva prestižní vědecké časopisy.
Cenu za zlepšení technologií či inovace zase získala Lucie Peterková z Wichterlova gymnázia v Ostravě, která zkoumala, jak lze likvidovat nebezpečné bakterie Escherichia coli nanočásticemi stříbra či oxidem titaničitým. Přehlédnout nelze ani práci Jany Nguyenové z brněnského gymnázia Matyáše Lercha za výzkum mechanismů, které umožňují nádorovým buňkám přežít extrémní metabolický stres. Její poznatky mohou sloužit k vývoji pokročilejších léčiv, které dokážou překlenout obrannou reakci rakovinových buněk. Vypadá to tedy, že o nadějné vědkyně není v Česku nouze.
Prosadit se jako „ajťačka“, vývojářka nebo front-end developerka není pro ženu jednoduché. Práce v IT stále staví na stereotypech a nedává dostatečný prostor novým talentům z řad něžného pohlaví. Právě to se snaží změnit organizace Czechitas, která upozorňuje, že vzdělávací systém málo motivuje ke studiu technických oborů, a zároveň stále ve společnosti panují předsudky ohledně IT profesí. Organizace Czechitas proto pořádá speciální workshopy, kurzy či digitální akademie, prostřednictvím kterých podporuje všechny ženy a dívky, které sní o kariéře v IT sektoru.
Nutno podotknout, že už několik žen v IT oboru prorazilo a dokázalo, že tato profese není jenom pro chlapy. Konkrétně je řeč o Taťáně le Moigne, která je ředitelkou české, maďarské, rumunské a slovenské pobočky společnosti Google, o softwarové inženýrce Petře Cross nebo o Márii Virčíkové, která vyvíjí software, který by pomohl robotům lépe pracovat s lidskými emocemi.
Ať už vaše dcera sní o profesi UX designérky nebo sama cítíte, že jste se zrodila pro vědu, pak rozhodně nepodléhejte společenským konvencím. I když se stále najdou jedinci, kteří považují vědní obory za „ryze mužské“, skutečnost je úplně odlišná. Mimochodem, věděli jste, že první programátorkou byla žena? O jejím životě si můžete přečíst v článku s názvem #POWERWOMEN: Inspirativní ženy, které by v tomto století byly influencerky.
