Mohlo by se zdát, že lidé s vysokým sebevědomím, kteří jsou spokojeni se svým vzhledem, budou také spokojenější se svým intimním životem – a naopak. Často také hledáme spojitost mezi spokojeností v ložnici a počtem milostných zážitků. Na čem však v tomto ohledu skutečně záleží? A je možné s vyšším sebevědomím dosáhnout kvalitnějšího milostného života? To Marianne.cz prozradila terapeutka Daria Vasilieva.
Podle terapeutky, která reaguje na studii, která se zabývá právě tímto tématem, má sebevědomí a sexuální spokojenost jistou souvislost. Upozorňuje ale, že rozhodně neplatí, že jakmile není náš milostný život naplněn podle našich představ, mělo by kvůli tomu utrpět naše sebevědomí. „Když mluvíme o sebevědomí, jde to ruku v ruce se schopností správně odhadnout své potřeby, touhy a adekvátně je sdělit svému okolí. Sebevědomý člověk zná své cíle, dokáže investovat energii do jejich dosažení, neobviňuje se za své neúspěchy a hledá způsoby, jak vytvořit život, který mu přinese radost. A v tomto rámci často hraje sexuální spokojenost důležitou roli, protože je jednou z forem, jak se cítit propojený sám se sebou a s druhými,“ vysvětluje Daria Vasilieva z Terapie.cz.
Také je prý třeba si uvědomit, že sebevědomý člověk nemusí automaticky toužit po milostném aktu častěji než ten, kdo má se sebevědomím problém. „Vyšší sebevědomí může vést k většímu pocitu celkové energie, ochotě prozkoumávat intimitu, komunikovat o svých potřebách a být pro partnera emocionálně dostupný. Tyto faktory mohou vytvořit dobrou půdu pro realizaci sexuálních impulzů a zvýšení spokojenosti s intimním životem. Na druhou stranu se často setkáváme s fenoménem, kdy lidé s nižším sebevědomím hledají svou hodnotu skrze sex. Takoví jedinci vnímají sexualitu spíše výkonnostně – hodnotí ji na základě frekvence kontaktů, délky aktu, počtu partnerů nebo jiných měřitelných aspektů. Pokud tato očekávání nenaplní, jejich sebevědomí tím dále klesá. Jde o začarovaný kruh, který odráží spíše nejistotu než skutečnou touhu, a může vést k pocitu selhání či nespokojenosti,“ varuje terapeutka.
Podle terapeutky Vasilievy je samotné libido nebo chuť na sex z velké části biologicky dané – někteří lidé mají libido vyšší, jiní nižší, což je podle jejích slov zcela přirozené. „Chuť na sex by se dala přirovnat k pocitu hladu. Tělo nám vysílá signál a motivuje nás jednat ve prospěch uspokojení této potřeby. Stejně jako u hladu ale může být tato potřeba ovlivněna emocionálními faktory. Tak, jako existuje emoční přejídání, můžeme pozorovat i stresový sex. Lidé v tomto stavu hledají únik nebo útěchu, což podobně jako emoční přejídání přináší jen krátkodobý účinek. Po něm však často přichází další pokles sebevědomí nebo pocit prázdnoty. Bohužel mnoho lidí nedokáže rozpoznat, zda jejich chuť na sex pramení z biologické potřeby, nebo je důsledkem únavy, stresu či jiné emocionální nerovnováhy. Často si také neuvědomují, zda jejich touha skutečně vychází z přání blízkosti s konkrétním partnerem, nebo zda jde spíše o snahu uniknout osamělosti, získat potvrzení vlastní hodnoty či naplnit společenská očekávání,“ pokračuje Daria Vasilieva.
Na otázku, zda bývají lidé s nižším sebevědomím méně spokojeni se svým sexuálním životem, terapeutka odpovídá, že to tak často bývá, není to však pravidlem. „Lidé s podporujícími partnery, kteří jsou citliví na jejich potřeby, mohou navzdory nižšímu sebevědomí zažívat uspokojivý sexuální život. Klíčovou roli zde hraje dynamika vztahu, kvalita komunikace a emocionální intimita, které mohou kompenzovat individuální nejistoty. Nicméně je třeba rozlišovat mezi pouhým nízkým sebevědomím a situacemi, kdy nízké sebevědomí doprovází další psychické obtíže, například deprese. V těchto případech je větší pravděpodobnost, že se nízká sebehodnota silněji propojí s nespokojeností v sexuálním životě,“ konstatuje Vasilieva a dodává, že je také důležité vnímat, že nízké sebevědomí se nemusí přímo odrážet ve frekvenci sexu nebo v jeho fyzické kvalitě, ale spíše ve schopnosti zažívat radost a naplnění z intimních vztahů.
Podle toho, co běžný člověk vnímá ve společnosti, platí, že čím častěji máme sex, tím jsme s naším intimním životem spokojenější a naopak. Pokud ho máme méně často, je to automaticky špatně a bylo by správné to za každou cenu napravit. Podle terapeutky jde však o něco zcela jiného. „Lidé, kteří mají sex méně často, ale jsou s ním spokojeni, pravděpodobně budou šťastnější než ti, kteří mají pravidelný sex, ale s nízkou mírou uspokojení. Klíčovým faktorem je kvalita a emocionální propojení při sexuálním styku, nikoliv samotná frekvence,“ vysvětluje. Zároveň ale potvrzuje fakt, že dnešní společnost vnímá tuto otázku scestně. „Žijeme v době, kdy existuje silný tlak na sexuální výkon. Média, kultura i sociální sítě často vytvářejí obraz ideální sexuality, který je nerealistický a pro mnoho lidí nedosažitelný. To může vést k tomu, že se lidé začnou srovnávat s okolím a posuzovat svůj sexuální život podle vnějších měřítek, nikoliv podle svých vlastních potřeb a pocitů,“ konstatuje.
„Například člověk, který má nižší libido nebo menší potřebu sexu než většina, může být sám se sebou spokojený. Pokud však začne srovnávat svůj život s tím, co by mělo být, může se začít považovat za neuspokojeného nebo dokonce divného, přestože jeho realita odpovídá jeho přirozeným potřebám a on je spokojený s tím, jak to má,“ říká paní terapeutka a popisuje, že to funguje i naopak. „Také se setkávám s lidmi, kteří hodnotí svou sexuální spokojenost podle četnosti sexu, protože ho například mají každý den. Přitom se ukazuje, že mnozí z nich by nakonec raději měli méně sexu. Přesto pokračují v tomto chování, protože ho vnímají jako společenskou normu nebo povinnost. Takový přístup může vést k pocitu vyhoření nebo ztrátě radosti z intimity. Často tito jedinci o sobě říkají, že sex je naprosto skvělý a funguje, ale v podstatě jsou každodenně vystaveni nátlaku ze své vlastní strany,“ dodává Daria Vasilieva.
Zlepšení sebevědomí je podle terapeutky komplexní proces, zejména pokud člověk nevyrůstal v podmínkách, které by přispívaly k jeho dobrému rozvoji. Je to běh na dlouhou trať, ale v oblasti sexuality se nejvíce vyplatí zaměřit na následující kroky:
„Každý z těchto kroků je součástí procesu, který vyžaduje čas a odhodlání. Sebevědomí neroste ze dne na den, ale každý drobný pokrok může přinést větší spokojenost nejen v sexuálním, ale i celkovém životě,“ radí na závěr terapeutka Daria Vasilieva.
Díky tomu, že se od dětství pohybuji v mezikulturním prostředí, mi pomáhá lépe porozumět lidem, kteří pocházejí z různých koutů světa a mají různý sociální kontext. Mám terapeutickou zkušenost i s lidmi, kteří nemají jednoduchou cestu ke společnosti jako takové. Věnuji se jak dětem, tak i dospělým. Respektuji jedinečnost každého jedince a přistupuji s láskou a úctou ke každé lidské bytosti. Jsem LGBTQ+ friendly, kink-aware a jsem celkově otevřena k tomu, jak to klient má. Působím také na portálu Terapie.cz.
Rozhovor s terapeutkou Bc. Dariou Vasilievou, journals.sagepub.com
