Měli jsme štěstí – focení jarní módy s herečkou Janou Bernáškovou a její dcerou Justýnkou připadlo na třetí den nouzového stavu, ještě před vyhlášením karantény. Všechno bylo v pohybu a stejně živelný byl i náš rozhovor.

Autorka: Simona Martínková-Racková

i focení jste byly úžasně sehrané. Jak je to doma? Jak prožíváte Justýnčinu pubertu?

Justýnka: Někdy jsme na sebe naštvané, ale za pět minut už jsme zase kámošky. I když ne že bychom byly nejlepší kamarádky. Máme dobrý, zdravý vztah, já jsem se pubertou navíc zklidnila.

Zklidnila?! Rozumím správně?

Jana: Justýnka měla ADHD a podle výzkumů se 93 procent těchto dětí pubertou zklidní, hormony jim pomůžou. Jen 7 procent lidí si hyperaktivitu přenáší do dospělosti. Takže pro nás je puberta skvělé období. Samozřejmě, je tam nějaké vymezování, což respektuju. Já se zase stále vymezuju vůči manželovi a manžel vůči mně, to člověk dělá celý život. Pořád se ujišťujeme, co můžeme, a co už ne. Justýnka je teď nejhodnější, co kdy byla, ale přesně, jak říká – nejsme „nejky“. Četla jsem, že rodiče by s dětmi neměli být úplně kamarádi. S těmi totiž sice sdílíte, ale neposloucháte je. A když pak potřebujete, aby vás dítě respektovalo, protože jde třeba o jeho bezpečnost, tak vás respektovat nebude, protože kamaráda poslouchat nemusí, a logicky se cítí ztraceno.

Která z vás většinou přijde s citlivými tématy?

Justýnka: Často to začne tak, že máma vypráví, co se stalo někomu, koho zná, a pak si o tom povídáme. Mamka se zabývala psychologií, a tak dobře rozpozná typ člověka. To hodně pomáhá.

Jana: Hlavně mám pochopení pro chyby. Když se stane průšvih, sice Justýnce vynadám, ale zároveň hned jdeme a řešíme ho.

Máte důvěrné chvilky jen samy, nebo do debaty klidně přiberete i „kluky“, tedy Justýnčina nevlastního tatínka a mladšího brášku Theodora?

Jana: Justýnka si s mým manželem rozumí, taky se ho na některé věci zeptá, ale děláme si i chvilky pro sebe.

Justýnka: Třeba když jedeme autem, nebo když jsou brácha a nevlastní táta na chatě. To si povídáme i o věcech, které bych normálně neřekla, zvlášť před bráchou.

Jana: Taky by na to nebyl prostor. Snažím se najít si čas pro každé z dětí. I Theodor má své starosti a trápení, ale neřekne to, protože je introvert. Dětem je potřeba dát čas. Třeba dnes večer budeme doma samy, a to si dáme večeři a u toho mluvíme, a časem se dostaneme i k vážnějším tématům.

Justýnka: Většinou to chce chvilku času, než se člověk uvolní a začne mluvit o důvěrnějších věcech. Samozřejmě si ale neříkáme úplně všechno, to by ani nebylo zdravé. Některé věci řeším se svými kamarádkami a mamka zase se svými. Některé kámošky mají maminky, které s nimi řeší úplně všechno, i svoje partnerské záležitosti, a to mi nepřipadá vhodné.

Jana: Někdy taky řeknu – tohle si řeš s kámoškama, nemusím vědět všechno. Mám přehled a zbytek nechávám na Justýnce. Máme ale jasná pravidla a doufám, že je Justýnka respektuje. Dětem musíte dát důvěru, ale je nutné budovat ji předem.

V čem jste si podobné, a v čem jste naopak každá jiná?

Justýnka: Vzhledově jsme úplně každá jiná, podobné máme jen oči. Povahově jsme taky každá jiná. Obě ale máme rády, když se věci řeší a nenechají se být. Máma je řešička stejně jako já, na rozdíl od táty.

Jste obě extrovertky?

Jana: Justýnka víc. Ona je Lev a já Ryba, takže jsme hodně jiné. Ona je vnitřkem víc podobná tatínkovi. Společnou máme empatii. Justýnka má docela dobrý odhad na lidi, ale víc se umí starat sama o sebe. To já ne. Pořád myslím na druhé a na to, aby se měli dobře, kdežto Justýnka si umí vytvořit hranice a dát jasně najevo – hele, tohle už mě obtěžuje.

Justýnka: Máma je víc dynamická než já.

Jana: Vždycky říkám, já nejsem cholerická, jsem jen přetížená!

Justýnka: Každopádně jsem klidnější. Ty jsi víc výbušná.

Jana: Protože jsem přetížená! Já bych si plula úplně v pohodě, kdyby nenechávali všechno na mně. Ale máme podobný smysl pro humor, což je hrozně fajn.

Justýnka: To jo. Naladím se  na mámin i tátův druh humoru.

Jak všichni fungujete jako rodina?

Justýnka: Myslím, že taťka s nevlastním taťkou mají hodně dobrý vztah, jsme taková velká rodina.

Jana: Má to úskalí, stmelit rodinu není úplně jednoduché. Pro mě jsou obě děti vlastní, takže já mezi nimi rozdíl nedělám. Manžel Justýnku vychovával od čtyř let. Sice ji strašně rozmazloval, kupoval jí spoustu hraček, ale zároveň přesně věděl, jak se to má dělat a co je správné, že tolik televize už je nezdravé, natož počítačové hry! Měl pravdu, ale znělo to jako...

...CELÝ ČLÁNEK NAJDETE V KVĚTNOVÉ MARIANNE, kterou si nyní můžete objednat až domů do schránky s POŠTOVNÝM ZDARMA. Objednávejte zde.

cover

Promotion