Když se venkov v podvečer pátého prosince ponoří do zimního ticha, nastává čas Mikuláše – chvíle, kdy dospělí vzpomínají na své dětství a děti se těší na sladké překvapení. Možná znáte jeho vousatou podobu, možná doma připravujete perníčky do punčochy, ale tušíte, odkud tento lidový zvyk vlastně pochází?
U nás má Mikuláš stále silnou tradici. Nejde o strojenou slavnost, ale o starý zvyk, který přežil staletí, války i moderní dobu – a stále má své kouzlo. V každé vesnici se najde parta nadšenců, kteří přicházejí s čertem a andělem a s pytlem dobrot mezi děti. Ty už tuší, že čert nikoho do pekla nedostane, a přesto se raději schovávají za máminu sukni. Právě v tom je kouzlo – hra na strach a dobro, která skrývá mnohem víc než jen pytel sladkostí.
Za dnešním Mikulášem stojí historická postava. Muž z Myry, dnešního Turecka, který žil už ve 3. století. Neoháněl se mocí ani bohatstvím. Naopak se majetku zbavil a pomáhal tam, kde bylo nejhůř. V legendách se objevuje jako zachránce námořníků, ochránce dětí a štít pro ty, kteří se neměli koho zastat. Nešlo mu o slávu, dobro konal potají. Možná proto přežil v paměti lidí tak dlouho. Jedna z nejznámějších pověstí vypráví o třech dívkách, které měly skončit na ulici, protože jejich otec neměl na věno. Mikuláš jim přes okno hodil měšce se zlatem a vzal si tajemství s sebou. To je jádro jeho příběhu. Nenápadná pomoc, žádná zbytečná gesta.
Na venkově se drží starý zvyk, že den začínal už s první hvězdou. Takže Mikulášův svátek začínal vlastně večer předem. A protože lidé věřili, že světec obchází chalupy v doprovodu anděla a čerta, vznikla podoba trojice, kterou známe dnes. Hodné děti dostaly ovoce a ořechy, pro ty ostatní brambory a uhlí. Nic dramatického. Spíš symbol připomínající, že dobré i špatné chování má svůj dopad. Ostatně kdo by si to nepamatoval z dětství. Punčocha za oknem, nervozita, škrábání řetězu na dvoře.
V některých krajích se nechodilo po chalupách s dobrotami, ale s pořádným respektem. Mikulášky byla ženská postava zahalená v bílém, s pomoučeným obličejem a metlou v ruce. Dnes by nejspíš skončila na Instagramu jako folklorní horor, ale dřív fungovala jako přísná připomínka poslušnosti. Vesnická výchova mívala ostré hrany. Dnešní adventní trhy mají atmosféru, ale dřív to mělo větší kouzlo. Pekly se figurky z perníku, marcipánu i sušených švestek. V Klatovech byly vyhlášené sušené čerty, o kterých se dodnes vypráví. Na venkově to bývala první velká slavnost zimy. Vzduch voněl medem a teplým chlebem, děti loudily groše na hračky a řemeslníci se chlubili svou šikovností.
Každý kraj má svou legendu. V západních Čechách se tvrdí, že Mikuláš vychází z hory Krudum, odkud prý s houfem andělů a čertů putuje krajem. Jinde lidé věří, že jejich Mikuláš přichází z místního kostela zasvěceného světci. V Česku jich je opravdu hodně. Od Znojma po Cheb, od dřevěných kostelíků na Třinecku až po velké barokní chrámy v Praze. Ať už si tyhle pověsti berete jako skutečnost nebo hezkou pohádku, mají jedno společné. Udržují tradici živou. A to je přesně to, co venkov umí.
Zdroje: kudyznudy.cz, catholica.cz, deti.vira.cz
Ještě víc inspirace a příběhů šikovných lidí vás čeká v aktuálním čísle Marianne Venkov a styl, které najdete na stáncích i online.
79 Kč
79 Kč
84 Kč
