Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Krása

Quo vadis, ideále?

William Shakespeare kdysi moudře pronesl, že krása tkví v oku pozorovatele. A měl pravdu. Pohled na to, co vnímáme jako sexy, se mění, stačí porovnat křivky Twiggy s pozadím Kim Kardashian. Nad kým asi budeme vzdychat v následujících letech?

Markéta Vörös | 23. 11. 2018

Britská komička Dawn French nebyla vždycky tak štíhlá jako dnes. V roce 2015 označila samu sebe za sexsymbol, který se ovšem narodil ve špatné době. „Když Rubens maloval, určitě bych byla fenomenální modelka. A Kate Moss? Tu by mohl použít tak akorát jako štětec,“ prohlásila v interview pro BBC. Nutno dodat, že v době, kdy Rubens maloval, by hlavně nikdo jako Kate Moss vypadat nechtěl. Kdo měl peníze, ten prostě jedl a dával tím jasně najevo, kam se společensky řadí. Sama Dawn časem změnila názor a dneska už ruben­sovskou modelku nepřipomíná, nechala si totiž udělat bandáž žaludku a zhubla téměř osmačtyřicet kilo! I na ni měl zřejmě vliv současný ideál krásy, který posledních sto let fandí spíše štíhlejším postavám.

Rubens vs. Coco

Z Gabrielle Coco Chanel by Rubens radost neměl, právě tato návrhářka totiž může za trend kostnatých chlapeckých modelek. Coco patřila k nejvýraznějším osobnostem své doby a její pohled na ženskou krásu byl až děsivě nadčasový. Ale zkuste si představit svět bez této módní ikony – možná bychom všechny dodnes nosily korzety! Francouzská návrhářka působila na svou dobu velmi chlapecky: nosila krátké vlasy, pánské oblečení a měla pevné názory, které se nebála hlasitě projevovat. Od poloviny dvacátých let minulého století udávala směr, kterým se nejen módní svět ubíral. Pokaždé, když si na sebe oblékáte kalhoty, můžete v duchu tiše poděkovat právě Coco. Tento kousek oblečení totiž patřil až do začátku 20. století výhradně mužům, ale když se návrhářka rozhodla, že jí není příjemné jezdit na koni v dlouhé sukni, kalhoty si jednoduše přivlastnila. „Dala jsem ženám možnost okusit svobodu. Dala jsem jim zpátky jejich těla, která byla módním diktátem svazována v korzetech a krajkách,“ prohlásila. 

Zatímco 20. léta patřila chlapeckým typům s nakrátko střiženými mikády, už 30. léta přinesla změnu. Rita Hayworth a Lauren Baccal odzbrojovaly filmové diváky smyslností a dokonalým úsměvem s ďolíčky, podobně jako o pár let později platinová femme fatale Marilyn Monroe. Díky Coco se ale beze studu oblékaly do pánských kostýmů, jen je doplnily výraznou červenou rtěnkou a pohledem šelmy na lovu. Každá žena toužila být jako ony, každý muž toužil být po jejich boku. 

Od všeho trochu

K další revoluční změně došlo v šedesátých letech, kdy přestal být ženský ideál krásy vyhraněný. Na jedné straně břehu stála Twiggy s chlapeckou postavou a ultrakrátkým účesem, na druhé straně pak byla až přehnaná ženskost v podání živočišné Sophie Loren nebo dívčí popové skupiny The Ronet­tes. Natupírované vlasy a silné líčení hrály prim, nejsledovanější partie účesů a oblečení se pro větší efekt začaly vycpávat. Prostě všeho bylo najednou tak nějak moc.

„V 60. letech hrálo prim výrazné líčení a natupírované vlasy, Nejsledovanější partie se vycpávaly a všeho bylo tak nějak moc.“

Ale čas běžel dál. Když vyrůstala moje mamka, byly v plném proudu osmdesátky a idoly se změnily. Modlou se stala Brooke Shields s dlouhými ­lesklými vlasy a výrazným obočím nebo proporčně dokonalá Cindy Crawford s pihou na tváři – v touze vypadat jako ona si ji ženy před zrcadlem domalovávaly. Bodovala i luxusní kráska Joan Collins známá ze seriálu Dynastie nebo roztomilá Jennifer Grey. Právě po dokonalých kudrnách Baby z Hříšného tance zatoužila moje máma, od kadeřnice si ale podobně jako stovky dalších žen bažících po stejném účesu odnesla jen nepovedenou trvalou. 

A pak tu samozřejmě byla nedostižná Lady Diana, zářící víc než jakákoli jiná herečka nebo supermodelka té doby. Schválně, kdo z vás někdy vyrazil do kadeřnictví s Dianinou fotkou v ruce? Každý den zásobovala média svět fotkami ze života krásné princezny a z Diany se stala bez nadsázky posedlost. Ženy se oblékaly a líčily stejně jako ona, toužily i po stejně útlé postavě. Za tu ovšem mohla princeznina bulimie a právě Diana zřejmě neúmyslně odstartovala boj tisíců žen s poruchami příjmu potravy. Tak dalece jsme totiž v honu za ideálem schopné dojít.

Umělá panenka Christina

Začátek milénia přinesl další hojně kopírované krásky. Moje dospívání výrazně ovlivnila přesladká, lolitkovsky působící zpěvačka Britney Spears a její vyumělkovaná souputnice Christina Aguilera s extrémně vytrhaným obočím a platinovou hřívou. 

Naštěstí tu byly i drsňačky jako Pink nebo Avril Lavigne, které tuhle barbie vlnu trošku vyvažovaly. V každém případě jsme se já a spousta mých spolužaček tehdy mezi těmito vyhraněnými typy zmateně potácely. 

Jakmile jsem viděla na MTV klip s Britney Spears v novém blond melíru s ofinou, hned jsem běžela ke kadeřnici s výstřižkem z Bravíčka. Piercing v pupíku s přívěskem roztomilého delfína byl samozřejmě také nutnost. Bohužel to ovšem zdaleka nebylo to nejhorší. Jedním z mých největších životních beauty propadáků bylo líčení ve stylu „propařila celou noc“ v kombinaci s rebelským outfitem inspirovaným kanadskou zpěvačku Avril Lavigne. Jaké štěstí, že mobily s foťákem tehdy byly teprve v plenkách!

Praštěná Amy

Dnešní doba je v přístupu ke kráse jiná. Demokratičtější. Pro někoho je Marilyn Monroe sexy samice, jiný ji bere jako přehnaně lascivní typ. Pro každého představuje ideál krásy něco jiného, což je určitě dobře. Spisovatel a historik Umberto Eco si navíc už v roce 2007 v publikaci Dějiny ošklivosti všiml, že se v současnosti stále častěji vzývá i to, nad čím se lidé dříve otřásali odporem. Zatímco koncem milénia patřila mola bezchybným kráskám typu Claudie Schiffer a Cindy Crawford, dnes se po nich procházejí modelky s vadou pigmentu nebo třeba bez nohy. V módní branži se také stále více stírají genderové rozdíly, z čehož by měla Coco Chanel určitě radost. 

A pokud náhodou stále tajně sníte o džínách velikosti 36, pusťte si komedii I Feel Pretty. Hlavní roli hraje komička Amy Schumer, tedy typ kyprá blondýna. Ve filmu se bouchne do hlavy, následkem úrazu přestane s kily navíc bojovat a vnímá se jako krasavice. A kupodivu ji tak začne brát i okolí, krása prostě vychází zevnitř. Možná by občas každé z nás stejně jako Amy prospěla jedna malá rána do hlavy.