Když ji uvidíte poprvé, působí jako stará a obyčejná ubytovna z dob socialismu. Betonová fasáda, pravidelný rastr oken a silueta, kterou zná v Košicích snad každý. Za tímto syrovým vzhledem se ale dnes už odehrává úplně jiný příběh.
Původní svobodárna pro zaměstnance železáren prošla úchvatnou proměnou. Dnes je tu současné městské bydlení s obrovským charakterem.
Ubytovna s názvem KOSMALT vznikal v 60. letech pod dohledem architektů Ladislava Greče a Róberta Kandríka. Stojí na košickém sídlišti Terasa jako výrazný orientační bod.
Objekt měl sloužit jednoduše a prakticky a poskytovat zázemí zaměstnancům železáren VSŽ, kteří do Košic přicházeli za prací. Tehdejší socialistické svobodárny fungovaly hlavně jako účelové bydlení s jasně daným režimem a minimem soukromí.
Název odkazuje na druh smaltované oceli vyráběné v místních železárnách a stejně technicky působí i samotná stavba s opakujícími se betonovými moduly a monochromatickou fasádou.
Svým vzhledem a provedením vytváří dojem opravdu výrazného objektu v místě. Právě tenhle charakter se architekti ze studia Atrium Architekti při rekonstrukci rozhodli neskrývat ani změkčovat. Naopak ho nechali vyniknout.
Na rekonstrukci KOSMALTU je nejzajímavější právě to, že se nesnaží tvářit jako něco jiného. Z domu nezmizela jeho syrovost ani industriální atmosféra. Architekti místo toho hledali způsob, jak původní kvalitní prvky zachovat a doplnit je současným jazykem.
Ve společných prostorách proto zůstalo původní lité terrazzo, mramorové obklady vestibulu nebo travertinový sokl. Opravené byly také původní ocelové konstrukce, schodiště i pavlače. Do interiéru vstupují jasně současné materiály, tahokov, vlnitý plech, nové osvětlení i výrazné barevné akcenty.
Velkou výzvou bylo také samotné bydlení. Původní malé buňky určené dělníkům se proměnily v kompaktní jednotky o ploše 21 metrů čtverečních.
Celkem dům nabízí 507 obytných jednotek. Zajímavý kontrast vytváří samotné společné prostory. Zatímco byty jsou kompaktní a úsporné, chodby, schodiště a vstupní haly vypadají velkoryse a skoro až reprezentativně. Díky světlu a proporcím mají atmosféru starých veřejných budov.
KOSMALT je zajímavý ještě z jednoho důvodu. Projekt otevírá širší debatu o tom, jak dnes přistupovat ke stavbám druhé poloviny 20. století.
Mnoho podobných budov automaticky končí pod bagry, protože jsou vnímány jen jako relikt socialismu bez hodnoty.
Tohle místo ale ukazuje, že citlivá obnova může být mnohem smysluplnější než demolice a stavba něčeho nového. Dům si zároveň zachoval i některé původní principy organizace prostoru. Dvě symetrická schodiště stále rozdělují objekt na dvě části, kdysi mužskou a ženskou. Nový orientační systém pracuje s barvami a jednoduchými symboly plus a mínus, díky čemuž se lidé v domě dobře vyznají a nebloudí.
