Nenajde se snad žádná česká domácnost, která by nikdy nevlastnila remosku, přenosnou pečicí mísu, jejíž nezastupitelné místo bylo vždy hlavně na chatách a chalupách. A stále je. Nezabírá totiž příliš místa, můžete v ní udělat najednou celý oběd od zeleniny přes maso až po koláč a navíc při jeho přípravě našpiníte minimum nádobí.
Zlatá éra chalupaření v Československu byla zejména v 60. a 70. letech 20. století, tedy v době, kdy remoska zaplavila obchody a stala se běžně dostupnou.Na chatách a chalupách, do kterých byla zavedena elektřina, býval tehdy hlavním kuchyňským spotřebičem dvouvařič. Péct se však nijak nedalo, než nastoupila na scénu právě remoska. V pátek odpoledne ji jednoduše naložili do kufru trabantu či škodovky, o víkendu posloužila k upečení kuřete a koláče s rybízem nebo třešněmi ze zahrady a v neděli se zase odvezla domů.
Otcem remosky byl elektrotechnik Oldřich Homuta. Začátkem 50. let navštívil Švédsko, kde viděl elektrický hrnec. Ten sice uměl vařit, ale neuměl péct, a právě to Homutu inspirovalo k vytvoření přenosné nádoby s topnou spirálou přímo ve víku, která by péct dokázala. Na vývoji pracoval Homuta společně s konstruktéry Jindřichem Uherem a Antonínem Tyburcem. Z počátečních písmen jejich příjmení vznikl i úplně první název výrobku – HUT. Od nich výrobu převzal podnik místního hospodářství REMOS (Revize, elektro, montáže, opravy, servis), v roce 1957 se rozjela velkovýroba a mísa dostala své ikonické jméno. Do roku 1991 se vyrobilo kolem 2,7 milionu kusů remosek. Tehdy se výroba zastavila, neboť v nové konkurenci mikrovlnných trub a fritovacích hrnců přestal být o tradiční elektrickou pečící mísu zájem.
Jako pták fénix
Jenže tím příběh remosky naštěstí nekončí. V roce 1994 byla ve Frenštátu pod Radhoštěm založena nová společnost Remoska. Obnovila výrobu a klasický spotřebič zmodernizovala. Navíc rozšířila slávu české pečící mísy za hranice a začala vyrábět další nádobí a kuchyňské náčiní. V roce 2001 vypukla remoskománie ve Velké Británii. O propagaci značky se tam postarala Lady Milena Grenfell-Baines (jedno z Wintonových dětí, Češka žijící ve Velké Británii). Remosku představila britskému obchodnímu řetězci Lakeland a úspěch se dostavil téměř okamžitě. Týdně se tam prodávaly tisíce kusů a tradiční českou pečicí mísu tehdy dostal k narozeninám i v té době ještě princ, dnes král, Charles.
Foto: remoska.eu
Stejně jako původní remosky je i model Remoska Dua bez nepřilnavého povrchu.
Praktické inovace
Zatímco mísa klasické remosky byla z čistého, neošetřeného hliníku, od 90. let má většina modelů vnitřek mísy potažený nepřilnavým povrchem. V hliníkové míse se jídlo snadno připalovalo, musela se hodně vymazávat a vysypávat a po pečení ji bylo nutné drhnout. Navíc při vaření kyselých jídel (např. s rajčaty nebo octem) se hliník mohl mírně uvolňovat do pokrmu, což rozhodně není nic dobrého pro zdraví. Modernější remosky mají ještě jeden na první pohled viditelný rozdíl. Řada z nových modelů nemá ve víku okénko. Topná spirála tak může rovnoměrně pokrývat celou plochu víka a pokrm se propéká úplně stejně uprostřed i u krajů.
Pro chataře a chalupáře
Stále jde o jeden z nejoblíbenějších spotřebičů zejména na chaty a chalupy. Je k tomu hned několik praktických důvodů. Nejde jen o kompaktní rozměry remosky, která se díky nim vejde i do mini kuchyňky v mini chatičce. Remoska má příkon pouhých 400 až 580 W, což je až o 80 % méně než u klasické pečicí trouby. Na chatách se slabšími jističi tudíž nehrozí, že při pečení oběda „vyhodíte pojistky“. Jde o velmi univerzální přístroj, který nejen upeče nedělní kachnu, šunkofleky, bublaninu, domácí chleba, ale stejně dobře v něm ohřejete už hotové jídlo. Teplo sálá shora z víka a rovnoměrně se vede hliníkovými stěnami nádoby. Díky uzavřenému prostoru a minimálnímu odvětrávání se maso ani buchty při pečení nevysoušejí, což je další plus.
Foto: remoska.eu
Na stránkách remoska.eu najdete řadu receptů na sladké i slané.
Jednoduché ovládání
Nejen starší generace ocení jednoduché ovládání, které má remoska i ve dvacátých letech 21. století. Žádné dotykové displeje a termostaty, stačí přístroj zapnout a používat. Nevadí, že nelze regulovat teplotu, která je v rozpálené remosce zhruba v rozmezí 160 až 180 °C. Absence složité a zároveň choulostivé elektroniky se dokonce spíš hodí, zvlášť v případě, že spotřebič necháváte v nevytápěné chatě nebo chalupě přes zimu, kde by ji mohl poškodit mráz. Vyrábějí se modely v různých velikostech, barvách, s nepřilnavým keramickým povrchem a také remosky multifunkční – např. Remosku Tria lze použít jako klasická pečicí mísa, hrnec na vaření, který bez podstavce můžete umístit třeba i na indukční desku, a také jako tlakový hrnec. Přesto se však najdou tradicionalisté, kteří nedají dopustit na remosku původní.
Pokud někde ve sklepě nebo na půdě vyřazenou remosku najdete, můžete ji pečlivě umýt, očistit, vyzkoušet, zda funguje a dát se klidně do pečení. U spotřebičů starých 40 až 60 let je největším rizikem zastaralá elektroinstalace, proto je třeba přístroj před jeho zapojením do zásuvky pečlivě zkontrolovat. Podívejte se, zda není guma nebo plastová izolace zpuchřelá, popraskaná nebo roztřepená, a to zejména v místě, kde kabel vstupuje do víka nebo do zástrčky. U nejstarších modelů byl kabel opletený textilií, pokud je někde prodřená, spotřebič rozhodně nezapínejte. U modelů s odnímatelnou šňůrou prohlédněte, zda není koncovka prasklá nebo opálená. Pokud remoska dlouho stála ve vlhké chalupě, může být uvnitř víka zoxidovaný kontakt nebo poškozená izolace drátů, což hrozí zkratem, případně probíjením proudu do kovového pláště. Nejlepší je tedy víko před zapojením nechat zkontrolovat odborníkem, elektrikářem nebo v opravně elektra.
Doporučujeme
reklama
Pozor na kyselé
Častou otázkou u starých remosek bývá, zda není příprava jídla v hliníkové míse škodlivá. Nebojte se, při běžném pečení je hliník bezpečný – na jeho povrchu se přirozeně tvoří tenká vrstva, která brání jeho uvolňování. Ale pozor, kyselé potraviny, jako jsou rajčata, ocet, víno, citron, kysané zelí apod. s neošetřeným hliníkem reagují, narušují jeho ochrannou vrstvu a kov se pak může uvolňovat do jídla, které navíc získá nepříjemnou kovovou pachuť. Jejich vaření se tudíž v remosce vyhněte. Rozhodně nikdy nečistěte povrch hliníku pečlivě drátěnkou. Pokud máte ve staré remosce problém s připalováním, můžete používat pečicí papír. A když pečete maso, nezapomeňte ho podlít!