Pořiďte si košile od Evy Adamczykové. Limitovaná edice je vzpomínkou na doby, kdy s mámou „hrabaly v sekáčích“

Jak vůbec vznikla spolupráce s Evou Adamczykovou? Co vás svedlo dohromady?

S Markem Adamczykem jsme se potkali při natáčení filmu Cukrkandl a padli jsme si do noty, jak se říká. Věděl, že mám zájem o udržitelnou módu a udržitelnosti propadla i Evka. Zřejmě proto vznikl nápad oslovit mě ohledně merche, který není jen o potisknutých tričkách z Číny, ale má nějaký příběh a přesah.

Mohlo by se vám líbit

Veronika Arichteva ukázala geniální trik, jak ze dvou košil vytvořit sukni. Mám boky jak dva krky! Zkuste i další kouzla

Předpokládám, že šlo o příjemnou spolupráci, nebo se pletu?

Marek i Evka jsou obrovští sympaťáci. Jsou bezproblémoví, nenároční a lidští. Tím pádem šlo všechno hladce. Přinesl jsem nějaké nápady, na kterých jsme se poměrně rychle shodli. Také jsme měli jasno v tom, že uděláme upcyklované kousky sešité z košil ze second handů a doplníme je ponožkami.

Na nákup košil jste vyrazili společně?

Jeden den jsem vzal Evku a Marka do „hrabáren“ a Evka vzpomínala, jak do second handů chodila s mámou. Že je bavilo vybírat tam zajímavé kousky. Bydleli ve Vrchlabí a naproti přes silnici byl second hand. Když se vrátila ze školy a dům byl dokořán, Eva hned věděla, že máma je v „sekáči“. Přešla na druhou stranu a „hrabaly“ s mámou spolu.

Zasahovala nějak Eva Adamczyková do vašich návrhů?

Řekl bych, že Marek možná ještě víc. Spíš šlo o společné vymýšlení. Evka přinesla motiv vlků a zajíců od své kamarádky, ilustrátorky Veroniky Děrdové, a já jsem ho přepracoval tak, aby byl vhodný jak na ponožky, tak na košile. Marek chtěl na ponožkách různé výšivky a dovnitř košil jsme se rozhodli dát potisk s motivem tří olympijských medailí, které Evka vyhrála. To byl, tuším, také Markův nápad. Idea, že půjde o dvojici sešitých košil a ponožek, vzešla ode mě.

Jedná se o limitovanou edici?

Vyrobili jsme 50 kusů košil a počítáme s tím, že v případě zájmu vyrobíme další. Nepůjde o tisíce, ale do stovky bychom se vejít mohli. Ponožek je o něco víc, myslím tak 200 párů.

Co košile, to originál?

Je to tak. Všechny košile jsme vybrali v second handech a každá je sešitá z dvou různých kusů. Tím pádem nepotkáte nikdy stejnou. Ponožky jsou vyrobené v Čechách. Jedná se o lokální výrobu.

Je něco, na co jste z celého výsledku extra pyšný?

Na to, že se to celé povedlo. S Evkou byla opravdu příjemná spolupráce. Nejvíc si vážím té příležitosti. Že někdo s takovým jménem, kdo by si mohl nechat natisknout tisíc triček se svým designem, se naopak rozhodl jít touto udržitelnou cestou. Navíc Evka dává velkou část výdělku na charitu. To mi dělá největší radost. Nejenže jsme tou kolekcí nevytvořili nový textilní odpad, ale ještě k tomu jsme mohli zvolit udržitelný přístup a věnovat nějaké peníze na dobrou věc. Jde o krásné propojení udržitelnosti a dobročinnosti.

Mohlo by se vám líbit

Co nosí Daniela Peštová ve Varech mimo červený koberec? Dokonalá je vždy! Okopírujte její pohodlný komplet s teniskami

Obohatila vás tato spolupráce profesně i lidsky?

Lidsky určitě. Už jak jsem se seznámil s Markem, bylo mi jasné, že je moc fajn. Díky této spolupráci jsem mohl víc nahlédnout do jejich přemýšlení a do toho, jak žijí a tvoří. A profesně také. Sešívané košile jsem kdysi dělal pro jeden film, ale pak jsem na jednu takovou narazil v bratislavském second handu a byl jsem nadšený ze sofistikovaného způsobu sešití límečku. Tehdy jsem si řekl, že takový způsob určitě někdy někde využiju. A stalo se tak teď. Jde totiž o mnohem čistší a kvalitnější způsob zpracování.

Takový košilový hack.

Přesně tak. Košilový sešívací hack.

Zdroj: autorský text, rozhovor s Matějem Kačírkem

Galerie: Pořiďte si košile od Evy Adamczykové. Limitovaná edice je vzpomínkou na doby, kdy s mámou „hrabaly v sekáčích“

5 fotek 6 fotek