Slaměné klobouky nás chrání před slunečními paprsky a zároveň jsou stylovými doplňky zdaleka nejen na pláž. Kdy přesně se začaly nosit a kdo je jako první přivedl na přehlídková mola?
Svatou plážovou trojici plavky, sluneční brýle a klobouk letos vybalujeme hlavně u rybníka nebo na městské plovárně. O to víc si ale kombinování nezbytných letních doplňků užíváme a jisté je, že nám určitě nesmí chybět slamák s hodně širokou krempou.
Někteří historici se shodnou v tom, že ochrana před sluncem v podobě improvizované pokrývky hlavy byl vůbec první druh oblečení, který kdy lidstvo nosilo. Historie samotných slaměných klobouků je spletitá a nelze jednoznačně říct, koho jako prvního napadlo použít k výrobě klobouku slámu nebo jí podobné materiály jako juta, rafie či konopí. Slamáky se ale zřejmě nejprve objevily v Asii, kde se dělníci na rýžových polích chránili před sluncem a deštěm pomocí klobouků kuželovitého tvaru. V Evropě nosili slamáky nejprve muži, u žen se objevily slaměné čepce s vázáním pod bradou až v 17. století.
V roce 1865 přišel John B. Stetson s prvním kovbojským kloboukem, který vyrobil právě ze slámy a jehož silueta se dodnes v podstatě nezměnila. Opravdový boom slamáků měl ale na svědomí americký prezident Theodore Roosevelt. Ten v roce 1906 doplnil při návštěvě Panamského průplavu svůj světlý oblek slaměným kloboukem, u něhož se vžilo označení „Panama hat“. O čtyřicet let později se stal nejvyváženějším produktem státu Ekvádor.
A kdy se slamák dostal na přehlídková mola? Za to může Karl Lagerfeld. V roce 1976 byl kreativním ředitelem značky Chloé a představil outfit v podobě bílých šatů doplněných námořnickým slamákem se stuhou – přesně takovým, jaký bychom bez váhání vynesly klidně i dnes. V devadesátých letech pronikly slaměné klobouky i do haute couture kolekcí, Gianfranco Ferré tehdy zařadil do letní kolekce Dior klobouk s extrémně širokou krempou. Podobné klobouky jsou dnes typické pro mladou značku Jacquemus.
