Možná si i letos pokládáte otázku, zda svým dětem „odtajnit”, že ve skutečnosti dárky pod stromeček nakupujeme my. Nejen o tom, ale i o magickém významu Vánoc jsme si povídaly s psycholožkou Pavlou Kouckou.
Jaký význam mají v životě dětí vánoční svátky?
U dětí z věřících rodin má samozřejmě velký význam připomínka narození Ježíše Krista. No a pro všechny děti je to takové zastavení se v běhu všedních dní a týdnů. Těší se na cukroví, na dárky, pohádky, stromeček, na to, že se nejde do školy i na to, že si budou hrát, rodiče budou mít čas, uvidí se s babičkami, dědečky a dalšími blízkými.
Jak dětem vysvětlit jejich symboliku, pokud nejsme nábožensky založení?
Záleží, jaký význam mají Vánoce pro vás, jak vy vnímáte jejich význam. I ti, kteří nevěří v křesťanského Boha, si v naší kultuře mohou ponechat příběh o narození Ježíše: oslava narození dětem sděluje, že je to radostná událost, když se narodí miminko. Přeneseně tak vlastně říkáme, že jsme také byli rádi, když se nám narodilo, a že nás těší, že tu s námi je. Anebo můžete mít Vánoce jako svátky klidu, čas, kdy jste s rodinou či třeba jako oslavu slunovratu. A klidně i to všechno dohromady, záleží, co je vám milé, co chcete dětem dát a předat.
Máme dětem říkat, že dárky nosí Ježíšek? A v jakém věku dítěte případně říct, že ve skutečnosti dárky nakupují rodiče?
Jak je to vám příjemné a milé? Podle mě je Ježíšek jako dárkonoš představa, s níž si dětská fantazie dokáže hezky pohrát. Ale pokud by vás to třeba dráždilo, nemá cenu se do toho nutit.
A jak to dítěti říci?
Nejlépe je nechat, aby si na to přišlo samo. Krásná představa magického Ježíška nosícího dárky časem nutně získává trhliny: dítě vidí rodiče dárky nakupovat, zaslechne, jak si povídají o tom, komu by co chtěli dát a podobně. Anebo se kritické myšlení hlásí samo a děti za námi chodí s otázkami: „Jak to ten Ježíšek dělá? Kde nakupuje? Umí objednávat dárky na internetu, když je miminko?…“ A my můžeme dítě v kritickém přemýšlení podpořit, takže si na to vlastně přijde samo. Pak se může oprávněně cítit hrdé, což je velmi příjemný pocit, který ztrátu kouzelného miminka hezky kompenzuje.
Jak reagovat v případě, že dítě přijde s brekem ze školky s tím, že mu děti vyzradily, že Ježíšek neexistuje?
Školkové dítě takovou informaci pravděpodobně nebude brát jako vyzrazení, bude spíš zmatené: „Mami, Matyáš říká, že Ježíšek neexistuje?!“ A my to můžeme klidně nechat otevřené: „Někdo říká, že neexistuje, a jiný zase, že existuje.“ Případně: „A co si o tom myslíš ty?“ Pokud si dítě Ježíška přeje a dominuje u něj ještě magické myšlení, řekne třeba: „Já si myslim, že Matyáš pěkně kecá.“ A pokud už se u něj rozvíjí myšlení kritické, řekne třeba: „Vono je fakt takový divný, že by miminko lítalo.“ V obou případech můžeme dítě podpořit v tom, jak to potřebuje mít. Dítěti, které potřebuje magické myšlení, tak zůstanou krásy, které přináší, a to, které již rozvíjí myšlení kritické, může těšit, že něco nahlédlo, že přišlo na to, jak se věci mají. K traumatu ze „ztráty Ježíška“ dochází jen vzácně, a to u dětí starších, u nichž rodiče dělali vše pro to, aby dítě nenahlédlo, nepodporovali je v kritickém myšlení, s nímž přicházelo. Tím se jim podařilo udržet představu Ježíška nosícího dárky nepřirozeně dlouho — až se mu vrstevníci vysmáli.
Co si myslíte o zahrnování dětí dary? Kolik dárků je podle Vás „tak akorát?“
Když se dobře trefíte a dáte dítěti to, po čem touží, stačí třeba jeden větší dárek a jedna dvě drobnosti. Méně bývá více. Když jsou děti z rozbalování dárků unavené a druhý den si nemohou vzpomenout, co všechno dostaly, je to zbytečné a někdy až kontraproduktivní.
