Pomoc, zase se vzteká! Jak přežít záchvaty dítěte a neztratit hlavu?

Poměrně často se u mě v terapeutické ordinaci objeví maminka s dcerou či synkem v mladším školkovém věku. Na první pohled je vše v pořádku - děti mají zájem o hračky, jsou veselé, roztomilé, komunikují. A vlastně i na pohled druhý je všechno tak, jak má být: Tyto děti se totiž občas vztekají. „Má ten svůj šílenej záchvat pokaždé, když není po jejím. Řve, hází věcmi, kope do nás, lehá si na zem, sotva popadá dech. Nepomáhá nic. Ani domluva, ani plácnutí na zadek, které nám poradila babička,“ slýchávám. V první řadě rodiče ubezpečuji, že jejich děti se rozhodně ničím nevymykají. Neschopnost ovládnout vztek je v batolecím věku zcela normální.

Mohlo by se vám líbit

Šest způsobů, jakými snižujete sebevědomí svého dítěte

Kam až můžu zajít?

„Jednou z příčin takového chování je testování hranic,“ píše ve své knížce Zdravý rozum ve výchově psycholožka Pavla Koucká. Sama v knize přiznává, že na vztek dítěte reaguje různě. A většinou spontánně. Jednou z příčin vzteku může být podle ní fakt, že dítě je jednoduše přetažené a unavené. Častokrát se za jeho projevy nespokojenosti skrývá hlad nebo žízeň (například při návratu z dětského hřiště). V tomto případě odbornice doporučuje potomka v první řadě zklidnit a vyjít mu vstříc. Osobně se mi v tomto ohledu kdysi osvědčila i určitá prevence: vždy jsem na výlety mimo domov měla něco malého k zakousnutí.

Do další kategorie příčin vzteku pak podle Pavly Koucké spadá ono zmíněné testování hranic: dítě není unavené ani frustrované, ale „vymýšlí si“ problémy. Dožaduje se, že v autobuse chce sedět na místě, které už je obsazené, nebo vyhrožuje, že nebude jíst, pokud bude u stolu sedět babička (i s takovým případem jsem se setkala - dítěti bylo bohužel vyhověno, a babička si svůj oběd snědla na chodbě). V takovém případě by však rodič měl trvat na tom, že nikdo se ze sedadla zvedat nebude a babička bude normálně sedět u stolu, protože je to člen rodiny. A to i za cenu příšerného jekotu a zuřivosti.

Dokonalá bouře

I ta sebevětší bouře má svůj konec, stejně tak jako dětský vztek. Vztek, který u dítěte plyne z toho, že jste nepřistoupila na něco, s čím sama nesouhlasíte, se v tomto případě zkrátka snažte ignorovat, i za cenu toho, že to bude nepříjemné a lidé na veřejnosti se za vámi začnou otáčet a cosi si špitat o matkách, které nezvládají výchovu dětí. Ostatně, když byl můj syn malý a já mu v supermarketu odmítla koupit čokoládové vajíčko, jedna paní mi sdělila, že dříve takové děti „zavírali do klece“. Samozřejmě není dobré dítě nechat úplně o samotě, aby si neublížilo. A když to skončí, snažte se nic nevyčítat.

Mohlo by se vám líbit

Za maminku, za tatínka aneb Jak „naučit“ dítě jíst?

Pro vás maličkost, pro dítě katastrofa

Pokud vychováváte batole, je důležité si uvědomit, že nezvládne to, co považujete za přirozené. Batole žije přítomným okamžikem a nedokáže se samo „usměrnit“. Sebemenší maličkost, kterou považujete za naprostou banalitu (tlačítko výtahu zmáčknul někdo jiný než dítě, nebo mu vypnete televizi s pohádkou), dítě prožívá jako naprostou tragédii. A ne, nedělá vám to naschvál, jak se někteří rodiče domnívají. Dělá to proto, že nedostalo to, co chce. Nechce vás vytočit nebo naštvat, pouze velmi zoufale touží po něčem, co nemá.

A na závěr bych ráda přidala další uklidnění: enormní vztek, s jakým se možná právě potýká vaše dítě, časem přejde. Nevnímejte dětský vztek tak, že se děje něco strašného. Neznamená to, že je špatné dítě, nebo že je špatný rodič. Dávejme dítěti najevo, že vztek je přirozený a i my se někdy vztekáme, ale že se učíme tuto emoci zvládat a včas umíme rozpoznat situace, které k ní vedou. Posilujme dětskou důvěru, že i ono to jednou zvládne. Ale nepůjde to hned a za všech okolností. Vždyť to ostatně známe sami.

Mohlo by se vám líbit

Úzkostný rodič, úzkostné dítě aneb Proč není žádoucí dítě nadměrně chránit