Co jste na vlastní kůži zažila vy?
S jedním velitelem opravdové peklo. Slýchala jsem o sobě, že jsem se určitě vyspala s nějakým generálem a že jsem svých funkcí dosáhla ne tím, co umím, ale protože jsem ženská. Říkal tomu kozí politika, což mě neuvěřitelně uráželo. Pomlouval mě, kudy chodil, postupně mě zadupával do země, a jak je náš mozek někdy geniální, v takových situacích nám úplně nepomáhá a já začala hledat chybu u sebe. Na poradách jsem seděla jako bez duše a jediné, na co jsem myslela, bylo, že se nesmím rozbrečet a udělat mu tak ještě větší radost. Držela jsem úsměv, ale uvnitř mě byla malá dušička. Budila jsem se ve dvě ráno a už jsem nemohla usnout. Přestože jsem jako psycholožka všechny učila, jak si s šikanou poradit, sama jsem byla ztracená.
Jak jste se z toho dostala?
Pomohly mi dvě věci. Za prvé představa, že bych tomuhle člověku dopřála vítězství. Za druhé jsem tou dobou už pořádala kurzy přežití, připravovala jsem vojáky na zahraniční mise a ti mi za to ve velkém chodili děkovat. „Bylo to skvělé,“ říkali a pro mě to byla obrovská vzpruha. Rozhodla jsem se proto postavit se svým strachům a sama se sebou jsem pracovala. Chodila jsem dřív spát, každý den jsem vyběhla se psy do lesa a myslela jen na to, jak je mi v tu chvíli dobře. Začala jsem přecházet velitelovy dvojsmyslné vtipy a mysl si nastavila tak, že mě čím dál míň urážely. „Vypovídají o jeho slabosti, ne o mně nebo mé práci,“ opakovala jsem si. Dnes jsem naštvaná ne na něj, ale na sebe – že jsem to neudělala dřív.
Aniž bych vám chtěl brát práci – je něco, co pro své duševní zdraví můžeme udělat my sami? Bez návštěvy psychologa?
S těmi nejjednoduššími a zároveň nejdůležitějšími věcmi můžete začít klidně hned. Říkám jim svatá čtveřice: pohyb, spánek, strava, vztahy. Dnes už je prokázané, že právě pohyb má na našem duševním zdraví největší podíl. Taková drobnost, a dokáže léčit i středně těžké deprese. A není vůbec nutné běhat maratony ani se hodiny mučit v posilovně. Třicet minut svižné procházky denně má na lidskou duši stejný účinek jako některé druhy antidepresiv. Ovšem je důležité, aby taková procházka nebyla MUSÍM, nýbrž CHCI. Dá se k tomu použít minuta vděčnosti. Jednoduché cvičení, které zvládne každý. Znamená to ráno se probudit a představit si, co budete ten den dělat rádi a na co se těšíte. Třeba že venku bude hezky. Nebo že si k snídani dáte své oblíbené latte. Nebo že na cestě do práce vystoupíte o zastávku dřív a projdete se na čerstvém vzduchu. Nic víc, jen taková drobnost. Jakmile takhle začnete každý den, váš pohled na svět se postupně změní. Bude čím dál pozitivnější, a vy tím pádem šťastnější. Samozřejmě jsou dny, o kterých víme, že nás nic pěkného nečeká. Tak si představím, jak si mezi poradami zalezeme s kolegyní do kuchyňky, uvaříme si kafe a deset minut si pěkně podrbeme. Ke stravě si stačí uvědomit jednu skoro až primitivní pravdu: jakmile tělo musí trávit těžká jídla plná cukrů a tuků, stojí ho to energii, která pak chybí jinde. Se spánkem už je to těžší, ale když si osvojíme techniku rychlého usínání a uvolnění obličeje, jeho kvalita se nám výrazně zlepší. Je to metoda, která byla vyvinuta a mnohokrát vyzkoušena u válečných pilotů. Ti také bývají unavení a potřebují rychle usnout, navíc často v hluku a po extrémním vypětí. Jde o postupné vědomé uvolňování obličejových svalů.
A už nám z té „svaté čtveřice“ zbývají jen vztahy.
S někým si popovídat, zasmát se, nebo se mu naopak svěřit je lék ze všech nejlepší. Ale dnes se dvacet procent mladých lidí cítí osaměle, a u seniorů nad osmdesát let je to dokonce polovina. Lidi spolu málo mluví, uzavírají se do sebe a pak mají duševní potíže. A nejen to. Dnes už je prokázáno, že dlouhodobá samota zvyšuje riziko předčasné smrti stejně jako vykouření patnácti cigaret denně.
Je něco, co jste se naučila v armádě a radíte to dnes svým klientům?
Nepoužila bych slovo radit. Rady klientům nedávám a dobrý psycholog by je bez výslovného přání klienta ani dávat neměl. Spíš společně hledáme různé pohledy na problémy a cesty, ve kterých klientovi bude líp. Zažila jsem spoustu vojáků, kteří byli úplně na dně a říkali, že už nemají sílu dál žít. Těm jsem ukazovala, co ukazuju i dalším klientům: že ve vší temnotě je na konci světlo, ke kterému můžete dojít. I když to nebude hned. Hodně ráda u toho maluju. Všude mám papíry a používám spoustu barev, aby člověk viděl, že ho ještě něco čeká a že to něco je veselé a barevné. Když takový člověk přijde popáté a prohlásí, že má zase chuť žít, dojímá to i mě. V takovou chvíli si řeknu, že moje práce má opravdu smysl.
79 Kč
79 Kč
84 Kč
