Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Rozhovory

MICHAELA TOMANOVÁ: Doba tabletového ramene

A taky esemeskového krku nebo blackberry palce. Všimli jste si, jak digitální technologie mění nejen náš životní styl, ale i naš pohybový aparát? Redaktorka Klára Mandausová zjišťovala spolu s Michaelou Tomanovou (41), primářkou Rehabilitačního ústavu v Brandýse nad Orlicí, jak se tomu bránit

Klára Mandausová | 22. 08. 2017

Pracuju každý den s myší a touchpadem. A musím přiznat, že občas už docela cítím, jak se s mými prsty něco děje. 

Můžete mít problémy s karpálním tunelem nebo předloktím. Když budete pokračovat a to přetížení ruky bude velké, dopracujete se i k tenisovému lokti. Možná vám pak budou léčit úpon právě v oblasti lokte, ale to nejspíš nebude správně. Musí se řešit celkové nastavení těla.

Takže tenisový loket už dávno není výsadou sportovců?

Rozhodně ne, dnes se hodně spojuje právě s prací na počítači.

A tabletové rameno je co?

Když držíte tablet, čtečku nebo větší chytrý telefon, víc namáháte oblast ramene. Digitální technologie nám působí i problémy spojené s krční páteří, ale zároveň i s hrudní a bederní páteří. Ukazuje se, že se naše krční páteř posouvá dopředu a jinak se zakřivuje. Není prohnutá tak, jak by měla být, ale je rovná. Hlavními viníky jsou chytré mobilní telefony a hlavně hodiny práce ve vynucené poloze. 

Čemu tolik škodí? 

Říkáme tomu syndrom esemeskového krku, stojíme jinak, než je naše tělo přirozeně zvyklé a stavěné, s hlavou sehnutou dolů, abychom viděli na obrazovku telefonu. Dlouhodobé přetížení krku může vést, stejně jako u jiných částí páteře, až k počínajícím výhřezům plotének. A to třeba už i u dvacetiletých, kteří dlouho sedí a pracují s chytrým telefonem, tabletem či na počítači. Řeknou, vždyť je to jen chvilička, ale oni takhle sedí pořád, ve škole, doma, v dopravních prostředcích – všude je vidíte s ohnutou hlavou. Nasčítá se to. A taky nás zlobí takzvaný blackberry palec, pojmenovaný podle prvního mobilu s velkou klávesnicí. Od toho, jak píšeme esemesky nebo surfujeme na mobilu po internetu.

A co nás všechno kvůli moderním technologiím bolí?

Oblast krční páteře, zápěstí, předloktí, celá záda, podle toho, jak už jsme je stačili přetížit. A nejsou to jen svaly, ale i vazivové tkáně. Třeba v oblasti krku jich je hodně. Navíc postavení hlavy, krku a ramen může způsobit úbytek vitální kapacity plic a sníží se krevní průtok do mozku. Lidé se pak mohou cítit třeba unavení. Pokud svaly a vazy například na předloktí dlouhodobě přetěžujeme, vytvoří se takzvaný nespecifický zánět. Ortopedi jsou zvyklí dávat pak třeba předloktí do sádry nebo ortézy. S metodou Infinity se to dělat nemusí.

Jak to? 

Je zaměřená na to, aby se dosáhlo co největší rovnováhy těla a pohybového ústrojí. Ale vyžaduje to trpělivost. Dnes jsou ale lidé bohužel zvyklí na všechno chtít tabletku a mít věci vyřešené hned. Hlavně ať to nebolí a mohou znovu dělat, co jsou zvyklí. 

Jak cvičit?

Je nutné harmonizovat tonus ve svalových tkáních, uvolnit vazivové tkáně a zlepšit biomechanické nastavení těla. Jsou tři stupně cvičení, podle toho, jak velký je problém. Když se je naučíte, můžete cvičit i sami. Pokud cítíte velkou bolest, třeba při výhřezu ploténky, jen si pohyb – konkrétně ležatou osmičku – představujete. 

t

Jenom představujeme???

Zní to možná neuvěřitelně, ale odborné studie dokázaly, že i tak svaly pracují. Rehabilitace totiž není jen léčba pohybového ústrojí, ale také mozku. I ten potřebujete trénovat. Druhý stupeň jsou cviky v mikropohybu, řádově v milimetrech. Když se cvičením začínáte, je dobré mít zavřené oči. I když se to zdá jednoduché, hýbat se v tak malém rozsahu, je to mnohdy těžší než normální pohyb. Třetím stupněm jsou makropohyby v rozsahu centimetrů. Ty už jsou vidět.  

Jsou lidé ochotní cvičit, i když pomine akutní fáze bolesti?

Když má někdo problém, je motivován na rehabilitaci chodit a cvičí i doma. Ale jinak, máte pravdu, je to často dost obtížné. 

Někdo se snaží své bolesti i amatérsky rozcvičit různými sporty. Které sporty máte jako lékařka ze svého pohledu „ráda“?

Trendem je, že se hlavně posiluje a lidi nevědí, co mají posilovat, nebo co vůbec kterým cvikem posilují. Někdo má třeba z práce přetížené předloktí a bude zvedat činky. Může si hodně zatížit a tím pak poškodit zápěstí, předloktí, a následně úpon v lokti.

Co taková jóga? Tou si snad nemůžeme ublížit?

Bohužel i tou. Je totiž jóga a jóga. Někdy se tak říká i cvičení, které je namíchané se vším možným. Klasické jógové cvičení je hodně zaměřené na takzvané posturální svaly, které nás udržují ve vzpřímeném postoji. Ty ale máme vzhledem ke způsobu života už tak hodně přetížené. Třeba pozdrav slunci je zátěžové cvičení. Ale jógové protahovací cviky jsou dobré. 

Proč vlastně přibývá tolik lidí s bolestí zad a pohybového ústrojí, můžou za to jenom moderní technologie? 

Je to způsobem života. Už školkové děti se málo hýbou a jejich tělo je v nerovnováze. Problémy se v dalším životě nabalují. Mladí lidé se nepohybují tak, jak byla zvyklá generace jejich rodičů a prarodičů. Problémy s páteří mají lidé už okolo dvaceti. 

Co s tím, když pohybem a sporty bychom měli zacházet opatrně? 

Správně se hýbat a naučit se kompenzovat polohy, které nám nesvědčí. Třeba poté, co chodíte půl dne se ztuhlým krkem a díváte se do mobilu, je dobré si večer sednout k televizi do pohodlné polohy, takzvaně se rozvalit, o něco se opřít, uvolnit. Třeba se uvelebit v pololehu na sedačce. Pravým opakem jsou samozřejmě lidé, kteří v takovýchto úlevových polohách tráví celý den. Když v ních jsou svaly dlouho, pak jim to neprospívá stejně, jako když jsou nepřirozeně zatěžované. Navíc velkou část života prosedíme. Třeba africké nebo asijské národy problémy s páteří příliš neznají. Jinak sedí, mají jiné protažení zádových svalů, jinou funkci kyčelních kloubů. Všimněte si, kolik lidí při dřepu nedosáhne patou na zem. Oni žijí často ve dřepu celý den, pracují v něm, jedí, debatují. My máme zkrácené svaly, proto nám to nejde. 

Za jak dlouho jsme schopní naše hříchy napravit, když začneme lékařská doporučení a cvičit?

Pokud je někdo jen lehce přetížený, trvá to obvykle několik týdnů. Ale i v tomto případě často platí pravidlo, že jak dlouho člověk do nemoci padá, tak dlouho se
z ní dostává.