Soňa Norisová (44) je svým způsobem unikát. Díky televizním seriálům typu Policie Modrava nebo VIP vraždy ji máme v obýváku klidně i dvakrát týdně, na podzim nás bude hypnotizovat na plakátech k novému filmu Ten, kdo tě miloval. O jejím životě přitom nikdo téměř nic neví.
Jsou rozhovory, které připomínají zákopovou válku. A tohle je jeden z nich. Soňa Norisová setkání s novináři úplně nemusí, námluvy s Marianne trvaly dlouhé dva roky a během focení je znát, jak se těší, až to celé bude mít za sebou. U rozhovoru je velmi milá a přátelská, ale výrazně pookřeje, až když vypnu diktafon. Chápu ji, je introvertka a se slovenským bulvárem si užila své.
Musím říct, že mě překvapila profese vašich rodičů. Tatínek je lékař, maminka učitelka, tedy dvě „seriózní“ povolání – a do toho dvě dcery a obě herečky.
U nás v rodině ale bylo k umění vždycky blízko, táta hrál na kytaru a maminka sice byla učitelka, ale v hudební škole. Navíc obě naše babičky ochotničily, takže „to“ tam prostě je. Se Zuzkou jsme chodily na klavír, tanec a taky na dramatický kroužek, který nás obě hodně bavil. Jednoho dne mi paní učitelka, co mě vedla, řekla, abych zkusila herectví.
Vás to nenapadlo?
Samotnou ne, chvilku jsem dokonce koketovala s myšlenkou být zdravotní sestra – dneska si to vůbec neumím představit! Myslím, že kdyby herectví hned napoprvé nevyšlo, asi bych šla jiným směrem, řekla bych si, že na to prostě asi nemám. Ale vzali mě. A když Zuzka viděla, že to klaplo u mě a že mě to baví, měla jasno. Můj syn ale nedávno říkal, že by rád byl lékařem. Což by se mi samozřejmě líbilo, doktor v rodině je super.
Dvě herečky se stejným příjmením, obě úspěšné v Česku. Občas se Soňa a Zuzana lidem pletou, trochu jako před lety sestry Vášáryovy.
Já jsem zvyklá, že si nás lidi pletou a nějak zásadně mi to nevadí, asi je to normální. Spíš nevím jestli je mám opravovat, protože vidím, že se pak stydí, tak je někdy nechám v tom, že jsem Zuzka. Se Zuzkou jsme hrály ve filmu Rebelové a pak v seriálu Přešlapy. To byl můj první seriál v Čechách. Měla jsem ze začátku celkem problém s češtinou, učit se ze dne na den hodně textu mi dělalo problém, pořád jsem řešila výslovnost, přízvuk, melodii. A taky mi bylo divné na sestru mluvit česky, do toho jsme zrovna během natáčení seriálu hráli na Hradě Shakespearovské slavnosti ve slovenštině, ale byli tam s námi čeští kolegové, kteří na nás mluvili česky, takže jsem z toho všeho byla docela slušně zmatená. Tehdy mi hodně pomohla právě Zuzka, která už s natáčením v češtině zkušenosti měla.
Vy úplně záříte, když o sestře mluvíte. Žádné poměřování loktů a sesterská rivalita?
To vůbec ne. (kroutí razantně hlavou) My jsme na sebe se Zuzkou hodně navázané. Řešíme spolu úplně všechno, jsme hodně blízké duše.
Hrajete v Čechách i na Slovensku, jste celkem často na cestě. Občas jste asi trochu matka na dálku, nebo ne?
Takhle bych to asi neřekla, to zní trochu blbě. Většinou je to tak, že...
