Buďte za NAIVKU (lekce od blbé blondýny)

Víte, proč koukají blondýny na porno až do konce? Protože věří, že se nakonec všichni vezmou. Tenhle vtip, kolující se stovkami dalších vtipů po internetu, vystihuje naprosto přesně ‚blondýnky‘. Jsou zkrátka trošku naivní. Jenže naivní nerovná se hloupá! ‚Jen‘ říkají nahlas, co je napadne a co cítí, a nekomplikují si život přemýšlením o tom, jestli mlčet je zlato, nebo ne. A proč by taky měly pochybovat o tom, že je muž má rád, nebo se bát, jestli je kamarádka náhodou nepomlouvá? Žijí zkrátka tak, jako by je měli rádi všichni. A to je podle psychologů hotová dálnice rovnou do nebe!

Sociální einsteini

Naivky bývají velmi důvěřivé. I ony se zaručeně párkrát spálily, ale na rozdíl od nás, obyčejných smrtelnic, je to neodradilo. Na první pohled to sice vypadá, že důvěřivci rovná se hlupáci, které je snadné napálit, jenže experimenty sociálních psychologů jasně ukázaly, že jsou to naopak jedinci s vysokou emoční a sociální inteligencí. Důvěřivost totiž vede k většímu riziku, a proto se důvěřiví lidé v životě naučili rozpoznávat podvodníky mnohem lépe než zbytek populace! Nedůvěřivci to neumějí, protože za podvodníka pro jistotu považují úplně každého od tří let výš. Takže zatímco my spekulujeme, kdo si na nás brousí zuby, naivky si bezstarostně užívají život. Navíc bývají kvůli své bezkonfliktní nezáludné povaze hodně oblíbené, a proto jsou nakonec úspěšnější. Ať už jde o výběr ženicha, nebo šéfa.

Já to tak cítím!

Co nás ve vztazích nejvíc limituje? Špatné komunikační návyky. Nejčastěji neumíme, nechceme, bojíme se nebo stydíme říct to, co opravdu chceme. A k tomu to máme přímo zakázáno! Knihy jako Proč muži milují potvory a hodné holky zůstanou na ocet má doma spousta žen, některé je dokonce pod lampičkou těsně před půlnocí studují dlouhá léta. Jenže všechny tyhle knihy zakazují tu nejprostší věc na světě: říkat, co DOOPRAVDY cítím. A to je špatně. Mozek si totiž stejně vždycky dělá, co chce. Díky jeho vrozenému uspořádání zkrátka není v naší moci rozhodnout, kdy nás zrovna přemůže nějaká silná emoce, a už vůbec ne, jaká ta emoce bude. Avšak do jisté míry jsme schopné ovlivnit, jak dlouho budou trvat, a přesně to umějí naivky bravurně. Během minuty se u nich vystřídá pláč se smíchem, a než si opraví make-up, nevědí o ničem. Nesnaží se všechny své emoce ukočírovat, protože to je doživotní šichta na plný úvazek, a navíc s minimálním efektem. Zato ovládají umění uklidnit se, a to je pro život velmi důležité.

Někteří psychoanalytici to dokonce považují za jednu z nejzásadnějších věcí, která má na naši psychiku obrovský vliv! Jak to dělají? Jdou nakupovat, nalakují si nehty nebo si hodí nohy na stůl ve chvíli, kdy bychom se my ostatní hroutily.

Jsem blondýna. No a co?

Co se ještě přiučit od ‚blondýn‘? Normálnímu sebevědomí. Bohužel to je komodita vzácná, pěstuje se totiž postupně a už od raného dětství. Sebevědomí není vrozené. Jenže kdo z nás měl svobodné, laskavé, podporující rodinné prostředí? Málokdo.

‚Blondýny‘ ale s lety pochopily, že čím sebevědoměji se chovají, tím příznivěji a vstřícněji se k nim chová jejich okolí. A k tomu vědí, že někdy působí trapně, že život není vždycky fér, a že pokud s nimi někdy někdo nesouhlasí, rozhodně to neznamená, že je nemá rád. A že když je opustí chlap, budou moci žít i bez něho. V tom je totiž ten největší půvab: pravá blondýnka o sobě nepochybuje. Ostatně i proto jsou prý lepšími řidičkami než většina ostatních žen!

To je Dior, děkuji

Každodenní úspěch této skupiny žen začíná u tak banální věci, jako je přijímání komplimentu. Když jim pochválíte rtěnku, neřeknou „ale jděte, vždyť stála pár korun“, ale upřeně se vám podívají do očí, sebevědomě ohrnou ret a prohodí: „Ano, to je Dior, děkuji…“

Že jsou to namyšlené slípky? Ale jděte, falešná skromnost se už dávno nenosí! Navíc když od někoho komplimenty opakovaně nepřijmete, přestane vám je skládat. Nepřijetí komplimentu je totiž zvláště pro muže velmi nepříjemné! Mimochodem, umění přijímat komplimenty bravurně ovládají zejména Francouzky. A teď na rovinu: kolik blonďatých Francouzek jste v životě viděla? Je tedy jasné, že o barvu vlasů možná zas až tolik nejde…

Blonďatá pravidla

aneb Jak reagují naivky a nestydí se za to. Naopak jsou šťastnější než většina ostatních.

• Říkají ‚Já nevím!‘a také podezřele často mění názor. To je však jedno ze základních pravidel úspěšné komunikace, není tedy za co se stydět.
• Také dělají chyby i nelogická rozhodnutí, ale neomlouvají se a neospravedlňují své chování, vědí, že chybovat je lidské.
• Dokážou říct „Tomu já nerozumím!“ nebo „Je mi to jedno!“ bez pocitu viny.
• Stále dokola omílají svou, dokud nedosáhnou výsledku. Klidně, ale dokola. Psychologové tomu říkají princip přeskakující gramofonové desky a považují ho za jedno ze základních pravidel úspěšného asertivního jednání s ostatními.
• Od dětství nás sice nutili, že je slušnost reagovat a odpovídat na všechno, co nám kdo říká, jenže opak je pravdou. Neodpovídat zdaleka na všechny otázky, ‚jen‘ krčit rameny a roztomile se usmívat, bývá účinná obrana proti manipulaci.
• Umějí klidně říct, co právě cítí. A nestydí se za to.
• Říkají ano a ne podle toho, co doopravdy chtějí.