Otec a syn Žloutkovi ve své dílně
Bohumil Žloutek starší při práci ve své varhanářské dílně v Zásadě na Českobrodsku.
Intonační stolice, na níž se píšťaly intonují a zhruba ladí než se dají do varhan.
Zeď v dílně je tapetovaná články o rodinné varhanářské tradici a jednotlivých počinech mistrů varhanářů.
Pečlivě vyřezávaným dřevěným kolíčkům se odborně říká úhlový převod pedálové traktury. Trakturou se pak nazývá vlastně celá soustava vnitřní části nástroje, která spojuje klávesu s ventilem pod píšťalou, kudy do ní proudí vzduch.
Skica varhan kostela v Rajhradě
Kovové píšťaly varhan se vyrábějí z cínu či zinku.
Průlinka i sebemenší zářez v píšťale se musejí poést napoprvé a s chirurgickou přesností. Ostrý nástroj je tedy potřeba nejčastěji.
Pro každou nožku, ve které stojí kovová nebo dřevěná píšťala varhan, je třeba ve vzdušnici vyvrtat dírku. Vrtáků různých průměrů je proto ve varhanářské dílně nepočítaně.
Odřezky dřeva, se kterým mistři varhanáři také pracují
Při varhanářské práci vzniká spousta dřevěného odpadu, kterým si varhanáři v zimě topí.
Správný varhanář musí umět také dobře pracovat se dřevem.
Děda, syn a vnuk – tři generace rodu Žloutkových
Intonační nářadí se sice dá koupit, ale to nejlepší, přesně padnoucí do ruky, je to vlastnoručně vyrobené. Každý si pak to své opatruje a uchovává jako miminko zabalené v zavinovačce.
Zdi dílny jsou vlastně rodinným albem, kronikou i pracovní tabulí se skicami. Najdete tu jak obrázek rodinného domku tatínka pana Žloutka, tak fotky Bohumila mladšího.
Varhany – dominanta dílny Žloutkových, u kterých rád sedává a hraje písničky pro svého malého synka Bohumil Žloutek mladší.
Asi najvětší zakázkou Bohumila Žloutka nejstaršího byla rekonstrukce a dostavba varhan v železnobrodském kostele. Nechal si pro ně od mistrů sklářů vyrobit unikátní skleněné rejstříkové knoflíky.
