Zahrada: Sbírka dřevnatých pokladů

TEXT: PAVLA KÖPPLOVÁ 

Rozpukanou kůrou i větvemi splývajícími podél mohutného kmene až k zemi ohromuje nejstarší evropská douglaska tisolistá. Letitý strom se nachází v Americké zahradě (arboretu) u Chudenic, již založil Eugen hrabě Černín roku 1828. Letitá dáma tu roste úctyhodných sto osmdesát roků; když ji přivezli z Hamburku, byly jí tři! K ní i ke zdejšímu jezírku chodíval Jaroslav Kvapil a v libretu sem zasadil děj své slavné opery Rusalka. 

Mohlo by se vám líbit

Zahrada, odkud je jen pouhých pár kroků do lesa

Důkaz majetku i fištrónu 

Více než čtyři stovky chráněných památných stromů, hlavně severoamerických, rostou i na Hruboskalsku v arboretu Bukovina, a to díky nadšení hraběte Jana Bedřicha Lexy z Aehrenthalu. Majitel zdejšího panství na tuto oázu vyčlenil roku 1860 tři hektary půdy. Podobně vytvářeli v 19. století sbírky živých dřevin další filantropové a učenci z řad šlechty. Cestovali, měli odhodlání, pozemky, odborníky i finance. Arboreta vznikala coby živé učebnice i jako genofondy a relaxační zóny pro estetický zážitek. „Parčík“ z exotických dřevin byl ukázkou sofistikovanosti i solventnosti majitele.

„Arboreta vnímám jako zajímavá místa spojená s poznáním přírody, historie a rozšířením znalostí nejen o krajině a lidské činnosti. Některá lze využít také jako oázy klidu a odpočinku,“ charakterizuje arboreta v kontextu dnešních dní Petr Šenfeld z Fakulty lesnické a dřevařské v Suchdole. Arboreta mají buď podobu parku, nebo slouží výzkumným lesnickým účelům. První typ, okrasný, se soustředí na zahradní architekturu. Druhý klade důraz na sledování a vyhodnocování rostlin. Mnohdy existují při lesnických odborných školách a slouží k praktické výuce dendrologie, navíc jsou silným genofondem. „V neposlední řadě popularizují dendrologii široké veřejnosti,“ tvrdí Šenfeld.  

Mohlo by se vám líbit

Jedna zahrada, dva lidé a nejmíň tisíc různých pohledů na věc

Co výzkum stromů umí odhalit?  

Jaké panovalo počasí, zda byla dřevina ohrožena hmyzími škůdci... „Pozorování probíhají sledováním hustoty a stavu letokruhů pořízených pomocí vývrtů,“ vysvětluje dál odborník. Arboret vzniká méně, ač nadšenci, jako byli Lexa nebo Černín, žijí i dnes. A nejde jen o peníze, trpělivost. Často už nelze odjet na exotické místo a přivézt sazenici. „Pokud by si arboretem člověk chtěl vydělávat, musel by nabídnout něco navíc,“ míní Michal Pavlík, vedoucí Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně. Výjimky ale jsou. V Krusičanech na Benešovsku založili dva kamarádi na místě bývalého smetiště unikátní arboretum z vzácných dřevin. Ve středních Čechách se tak objevila jedle z Yukonu či bříza z Aljašky.

Nadšen byl i Radim Slabý, když před patnácti lety založil v náročném terénu arboretum Paseka u Šternberka. Prudce se v něm šplhá, tak mu přezdívá Makču Pikču. Jeho přičiněním u nás zakořenila dřevina wollemie – dinosauří strom. „Rostl už v dobách, kdy po Zemi chodili dinosauři, ale objevili ho až roku 1994 v Austrálii,“ přibližuje odborník na úpravy parků a zahrad. Majitelům i provozovatelům arboret tedy dělají radost stromy a křoviny, znepokojují je ale klimatické změny. Umírají velké exempláře i malé kultivary, problema- tická je možnost pěstění jehličnanů jako takových. Budoucnost je tedy nejistá. 

Mohlo by se vám líbit

Vesnická zahrada, která poskytuje krásné chvíle s vůní historie

Galerie: Galerie: Cenná botanická zákoutí

3 fotky 4 fotky