Přejít k hlavnímu obsahu
Marianne Bydlení Objednat >
Marianne Venkov & styl Objednat >
Cestování

Pojďte s námi na procházku podzimní přírodou objevovat vzácné doupné stromy

Info ikona
Na badatelské výpravě podzimním lesem

Pěkný podzimní den přímo láká vyrazit za dobrodružstvím. Co třeba navštívit Moravskou Amazonii? Kdo není strašpytel, toho ukřičená straka ani temné prohlubně na tělech dřevěných nebožtíků určitě nevyděsí. Kostlivci z třísek a trouch jsou totiž pro život na Zemi cennější než drahé kamení. Bez nich by příroda nebyla ani tak kouzelná, ani bohatá.

Eva Všetíčková | 4. 10. 2022

Z pokladnice přírodních divů magické krajiny Pohanska září jako drahokam pohádkově krásný les. Nepředstavuje však suchopárnou smrčinu seřazenou do řad tak, jak to určil člověk. Tohle je les lužní, čistě listnatý, v němž odnepaměti panuje zákon džungle. Kdo tu chce žít, musí se přizpůsobit, ať pochází z říše zvířat nebo rostlin. Vstupní branou do světa zeleně a vody, tvořeného po staletí bez lidského zásahu stromovými obry, divokým houštím, bylinným podrostem protkaným stezičkami srn a zajíců, bahnisky i záludnými močály a loukamui nasycenými vláhou jako houba po dešti, je obora pojmenovaná Soutok.

Galerie: Doupné stromy

Výlety do tajemna

Největší oborou naší země, prostřenou na území tzv. Dyjského trojúhelníku, vede naučná stezka, která v délce zhruba sedm kilometrů spojuje jihomoravské město Břeclav s loveckými zámky Pohansko a Lány. Začíná  u parkoviště v ulici K Pohansku. Odtud pokračuje pod železniční tratí sousedící těsně s oborou, kde k radosti vozíčkářů, cyklistů a také maminek s kočárky navazuje na asfaltovou cestu skýtající pevný, rovný povrch až k cíli. Zavítat  sem tak může nejen ten, kdo při svých toulkách touží po absolutním klidu, ale každý, kdo má chuť a chvíli vrátit čas a poodhrnout tajemnou roušku původních lesních zátišin, kde není vyumělkovanosti ani strojenosti a kde příroda vládla celou věčnost. I dnes se takřka všechno děje v jejím řádu. To je na Moravské Amazonii, jak se luhu stulenému v klínu řek Moravy a Dyje přezdívá, nejsympatičtější. Nestydí se za přirozenost, věkovitost ani vrásky vepsané do stromové kůry. Právě stromy, štědří dárci kyslíku, dokonale vystihují svébytnou povahu a mnohotvárnost zdejší scenerie.

Info ikona
Dub Křemelák, který podlehl gravitaci

Druhová pestrost

Vrby, lípy, topoly i druhy s tvrdým dřevem jako jsou svalovité habry, pružné jasany, houževnaté duby, skromné babyky či jilmy, se zde představují ve všech věkových skupinách – od mrňavých semenáčků s kořínky teprve nedávno zavrtanými do kypré půdy přes vitální mlaďochy se štíhlým pasem až po veterány tak impozantní, že před každým člověk přestává dýchat. A pak jsou tu ještě stromy s podivně zkamenělým výrazem, nepřirozeně tiché, leckdy pitvorně zkroucené a strašidelné. Podle jejich obřích rozměrů a nevalného vzhledu byste hádali, že pamatují knížete Jana I. z Lichtenštejna, který nechal postavit empírový zámeček Pohansko. Místo větví, kdysi silácky rozpřažených, jim z boků trčí ubohé pahýly. Ani jejich kůra nevyvázla po staletých zápasech s živly a škůdci bez následků. Na mnoha místech chybí a odhaluje tzv. zrcátka, bledé dřevo pod ní. A kmen? Ten po poklepání vydává dunnivý zvuk, značící že je uvnitř vykotlaný. Těmto stromům – s dutinami, tzv. brtěmi, ať už viditelnými, či skrytými, říkáme stromy doupné. A třebaže se na pohled tváří smutně, hýří radostným životem.

Info ikona
Dutina stromu, v nž se o dešti hromadí voda

Život je věčný

Horečně po nich v obou směrech cupitají davy mravenců. Obratně se přitom vyhýbají chorošům mechovým bochánkům i všem skulinám, jimž se u vchodu třpytí vlákna pavoučích sítí. Občas jim do kroku zavrčí boubelatá drvodělka, samotářská včelka, která v trouchnivějícím dřevě vykusuje hnízdní komůrky pro své potomstvo. Netuší, že ji bedlivě sleduje strakapoud, pro něhož jsou larvy drvodělek vybranou pochoutkou. V lužním lese je tenhle pernatý fešák doma a stejně jako jeho sousedé datli, žluny či holubi doupňáci hnízdí a nocuje v dutině na kmenu či větvi. Do snů ho od jara do podzimu kolébá šumění listů v koruně. Jednou však přijde rok, kdy neuslyší zhola nic. To se uzavřela poslední céva s vodou a živinami. Strom uschl. Že je to smutný konec? Kdepak, využili toho vzácní krasci, tesaříci a roháči, jejichž larvy se živí odumřeým dřevem. A tak dřevěný kostlivec zůstává ještě po léta plný života a srdce mu tluče skrze miliony drobných organismů, dokud se nezřítí a nepromění v humus, z něhož se znovu narodí v podobě lesní bylinky či velikána, jakým sám kdysi byl.

Info ikona
Procházka starým lesem
Zdroj článku