První věta románu bývá pro spisovatele často tím nejtěžším úkolem. Právě ona musí čtenáře okamžitě vtáhnout do děje, nastolit atmosféru a udat tón celému vyprávění. V české literatuře najdeme celou řadu děl, jejichž úvodní slova natolik zlidověla, že si je pamatujeme i desítky let po opuštění školních lavic, aniž bychom knihu museli znovu otevírat.
Některé románové začátky jsou úderné, přímočaré a okamžitě prozradí náturu hlavního hrdiny či historický zlom. Stačí připomenout nevinnou poznámku posluhovačky paní Müllerové ve Švejkovi, která odstartovala světový konflikt. Jiní autoři naopak volili tón tichého vzpomínání a rodinné idyly, jako Božena Němcová ve své slavné vzpomínce na babiččinu tvář, jež dodnes dojímá generace čtenářů.
Dvacáté století přineslo do literatury neotřelé metafory, ironii a hovorový jazyk ulice. Vladislav Vančura proslul svým archaickým a vznešeným stylem, kterým dokázal s noblesou okomentovat i ty nejvšednější maloměstské rozmary počasí. Bohumil Hrabal zase vsadil na bezprostřední hospodské pábení a syrové zážitky z konce války, zatímco Milan Kundera rozehrál téma hořkého návratu do rodné země a vyrovnání s minulostí.
Doporučujeme
reklama
Dokážete poznat knihu z pouhých pár slov?
Zatímco názvy a zápletky povinné četby si ze školy vybaví téměř každý, přesné znění úvodních vět představuje skutečnou čtenářskou výzvu. Někdy napoví známé jméno postavy, jindy specifický rytmus věty nebo nezaměnitelný autorský rukopis. Zda dokážete přiřadit slavné úvodní věty ke správným českým románům, si můžete vyzkoušet v našem připraveném kvízu níže.
.jpg)
