Přezula jsem na letní pneumatiky
Víte, jak byla letos hrozně dlouhá zima a pak nanicovaté uchcípnuté jaro? Všechno studené, mokré, bez energie? Ano, bylo to dlouhé bezútěšné období, kdy se mi nedostávalo síly chodit cvičit, stavět se na hlavu a hlubokým dechem prohřívat hluboké vnitřní svaly.
Místo na karimatce jsem každý večer ležela na gauči, čuměla na bednu a zaháněla chmury něčím dobrým. Jen v pátek jsem se vystrkala večer z domu, sešla se s pár přáteli u sklenky něčeho kalorického a nadávali jsme na počasí a povodně.
A náhle – jako blesk – vylezlo sluníčko a vypuklo tak třeskuté léto, že padla i vláda. Během týdne jsem odhodila rukavice, čepici, bundu a dlouhé kalhoty a z půdičky snesla pytel s letním oblečením. A ouha!
Pokud si dobře vzpomínám, měla jsem na podzim šikmé svaly břišní vnitřní a vnější, také široké svaly břišní, několik mezižeberních svalů, přímé svaly břišní a ještě pár menších svalů, takže jsem vypadala jako žena. Sice žádná mladice, ale zachovalá sportovní dáma se správně umístěným pasem. Dlouhá zima si vybrala krutou daň – mám jen jeden břišní orgán, a sice obří pneumatiku. Vypadám jako něco, co chtěli lovci velryb shodit z paluby, ale neunesli to.
Zádumčivě hledím na hromadu letního oblečení, ve kterém jsem vloni honila vodu. Upnuté bílé tříčtvrťáky jsou tak upnuté, že se mi pod nimi rýsují i mateřská znaménka a dolíčky od celulitidy, natož to ostatní. Pouzdrové šaty mi dělají stejnou službu jako střívko klobáse a nápis na tričku bez rukávů je tak širokoúhlý, že je téměř nečitelný. Je mi do pláče. Proč, proč, proč? Plavky ani nevybaluji.
V nelidském vedru se do práce potácím ve volných šatech, které jsem si kdysi pořídila na těhotenství. Jsou mi akorát. Proč? Jak je možné, že celé dny cvičím, jím s rozvahou správně vyváženou stravu, vyhýbám se prázdným kaloriím a vyčítám si každé páteční pivo, chodím pěšky ostrým tempem a rozhýbávám svůj metabolismus, abych zhubla pár mizerných kilo za půl roku, a pak stačí jedno pitomé depresivní předjaří, a já jsem tam, co prve? Co mám ještě podniknout? Mladého erotomana? Střevní chřipku?
Kašlu na to. Nenechám se deptat nesmyslným módním diktátem anorektiček, co se cpou posolenou vatou a pak se vyzývavě fotí na titulní stránky předních ženských magazínů. Jsem dospělá, vyrovnaná žena, dosáhla jsem pevného místa ve struktuře této společnosti vlastním úsilím. Váha mě nerozhodí. Mám svých pár kilo, jedno hezčí než druhé a každé na svém místě. A sukně na gumu mi ohromně sluší. (A od zítřka nežeru.)
