10 rad od terapeutky, jak vzkřísit skomírající vztah. Vyměňte ložnici za hotelový pokoj, hádejte se bez faulů

1. Mluvte spolu

Že spolu mluvíte často? Ale jste si jistá, že si skutečně navzájem nasloucháte? Právě nedostatek komunikace označují odborníci za častý nešvar, který ničí přirozenou podstatu vztahu – důvěru, upřímnost a vzájemný respekt.

„Každý vztah prochází v čase změnami,“ konstatuje psychoterapeutka Sofie Pokorná a dodává, že vztah se nestane harmonickým sám o sobě. Je navíc naivní myslet si, že o naplnění našich potřeb se postará partner. V každém případě je dobré únavě ve vztahu, a tedy i ztrátě radosti, pocitu nudy a opadnutí vášně, aktivně předcházet. „To, že budeme o všech svých pocitech otevřeně hovořit, je prvním krokem k úspěchu. Vztah lidí, kteří spolu nemluví o svých nenaplněných potřebách, se dřív nebo později dostane do krize. Čím déle budeme svou nespokojenost skrývat, tím spíše se vztah rozpadne,“ upozorňuje terapeutka. Vztah dvou lidí přirovnává k pomyslnému zrcadlu, které vypovídá o partnerovi i o nás navzájem. „Pokud s partnerem dospějeme k rozhodnutí, že je třeba ve vztahu udělat změny, musíme být oba ochotni mluvit o nepříjemných tématech, být schopni sebereflexe, a především být ochotni udělat změny i u sebe.“ 

2. Nečekejte na krizi

„Ze zkušeností párových terapeutů vyplývá, že první vztahová krize může přijít po přibližně třech až sedmi letech. Je to dáno tím, že partneři se začínají vidět reálněji a kritičtěji. Druhá krize se často objevuje po sedmnácti až pětadvaceti letech vztahu, většinou jde o dobu, kdy děti vylétnou z hnízda,“ popisuje častý scénář ve vztazích terapeutka Soňa Komárková. Objevuje se přelomová otázka: „Vedle koho to vlastně žiji?“ Je proto důležité partnerskému životu věnovat péči a pozornost i tehdy, když zrovna neřešíme vztahovou krizi. „Přirovnala bych to k péči o zdraví. Máte dvě možnosti – buď se o něj začnete starat až ve chvíli, kdy onemocníte, nebo se o něj staráte preventivně zdravým životním stylem. Což bývá mnohem efektivnější a méně náročný způsob.“

Prevence vztahové krize může být přitom veskrze příjemná. Tak schválně, kdy naposledy jste s partnerem jen tak někam vypadli na víkend? Návštěva nových míst nejen inspiruje a naplní vás společnými zážitky, ale není od věci čas od času vyměnit důvěrně známou ložnici za lehkou dekadenci hotelového pokoje. Každé vybočení z rutiny se počítá – a může vztah nabít vášní a dobrodružstvím. „Je taky fajn si dát jednou za čas s partnerem u vína nebo na procházce takovou malou bilanci vztahu. Zkusit si s lehkostí a vtipem říct, co na druhém obdivujeme, co nás společně baví, říct si, co nás na druhém inspiruje,“ navrhuje Sofie Pokorná.

3. Odložte telefon

„Osobně mě fascinuje, čeho se lidé v souvislosti s mobilními telefony dopouštějí,“ přiznává psychoterapeutka Sofie Pokorná. „Čas věnovaný sociálním sítím a komunikaci ve virtuálním světě pohlcuje neuvěřitelný prostor, který nás stejně nenasytí, a pokud ano, tak jen velmi povrchně. Ve vztahu je přitom podstatná hloubka,“ upozorňuje. Podle ní se stačí rozhlédnout kolem sebe třeba v restauraci. Zjistíte, že párů, které si skutečně přítomně povídají a plně se věnují sobě navzájem, je minimum a není výjimkou, že lidé drží jednou rukou v ruce vidličku a v druhé telefon. Příště, až půjdete společně do restaurace, se zkuste dopředu domluvit, že mobily necháte v kapsách. A klidně se u toho s pocitem morální převahy můžete posmívat ostatním párům, které tráví společný večer tak, že civí do displeje a u toho soustředěně žvýkají večeři. 

4. Hádejte se. Ale bez faulů

„Tichý hněv – toť základ každého úspěšného manželství,“ prohlásila jednou Marge Simpsonová a nemohla být dál od pravdy. Emoce zkrátka k životu patří a to nejhorší, co s nimi můžete udělat, je, že se je snažíte potlačit. Nechcete, aby vás u hádky slyšely děti? Vyrazte třeba do lesa a pohádejte se tam. Klidně z plných plic. Důležité je však myslet na to, aby se konfrontace obešla bez jasných podpásovek. Psycholožka Soňa Komárková totiž upozorňuje na to, že fauly v komunikaci mohou ve vztahu napáchat spoustu škod. „Fauly nám poskytují možnost toho druhého pošťouchnout. Zároveň jsme na ně velmi citliví a konflikty se pak točí kolem nich.“ Mezi nejčastější komunikační fauly patří zevšeobecňování a přehánění („NIKDY mi nepomůžeš“, „tohle děláš VŽDYCKY“), nedostatek konkrétnosti („chováš se hrozně“), překrucování („ale vždyť jsem tam byl jen pět minut“) a přepisování úmyslu neboli vkládání svých obav a myšlenek do hlavy toho druhého („to jsi udělal proto, abys mě zesměšnil“).

5. Rutina není nepřítel

To, zda je v dlouhodobém vztahu stále vášeň a jiskra, silně závisí na celkovém fungování vztahu a na tom, zda stále cítíte lásku a vzájemnou úctu. „Všímejte si na tom druhém pozitivních a hezkých maličkostí. Ty totiž často považujeme za samozřejmost,“ upozorňuje psycholožka Soňa Komárková s tím, že je velmi důležité uvědomovat si potřeby vlastní i partnerovy. Připouští přitom, že v každém vztahu dříve nebo později zavládne rutina. Tu však nemusíme vždy vnímat jako nežádoucí stereotyp, ale jako věc, která nám dodává jistotu. „Rutina se většinou objeví s narozením dětí, kdy přibývá každodenní péče a my musíme fungovat jako rodiče. Neměli bychom přitom ale zapomínat, že jsme také partneři, a proto si dopřávejme co nejvíce času pro sebe jako pár. Je důležité občas zajít na rande, podívat se večer na film nebo si ráno dát snídani ve dvou, než vstanou děti. Můžou to být i malé a krátké chvíle – právě z nich může vzejít velká energie pro partnerský vztah,“ myslí si Soňa Komárková. Čas od času je také dobré trávit společný čas zcela bez potomků – neostýchejte se svěřit je babičce a vyrazit na víkend do hor nebo velkoměsta. 

6. Překvapení!

Překvapení (pochopitelně příjemná) slouží jako koření partnerského života. Může jít o naprostou maličkost: překvapit partnera jeho oblíbenou pochoutkou a milým vzkazem vás nestojí téměř žádné úsilí, ale právě maličkosti dělají velký rozdíl. Uvidíte, že příště vám pozornost oplatí. „Osobně si občas ukládám poznámky, co mého muže na cestách kolem nás zaujalo, u čeho se zastavil, co zmínil, ať už jde o restauraci, hudbu nebo výstavu – abych ho pak mohla nečekaně potěšit,“ říká terapeutka Sofie Pokorná. 

7. Hledejte nové záliby

Pokud vám připadá, že je váš život poslední dobou jakýsi nudný a nezáživný, možná není hned nutné hledat příčinu ve vztahu s partnerem. Třeba si uvědomíte, že vaše dny se až příliš moc podobají jeden druhému – a v tom případě není od věci poněkud narušit zajetý režim. Domluvte se s kamarádkou, že konečně začnete společně běhat, nebo, jak říká moje známá, aspoň rychle chodit. Přihlaste se do nějakého kurzu, staňte se dobrovolnicí v charitativním spolku, zkrátka zkuste svůj volný čas vyplnit jinak, než jste byla dosud zvyklá. Možná časem zjistíte, že díky nové zálibě je váš život bohatší a spokojenější. 

8. Vždycky je za co chválit

Když se před pár lety vdávala jedna moje kamarádka, v hlavě mi uvízla slova oddávajícího kněze: „Dnes si tu slibte, že se navzájem den co den za něco pochválíte. A budete to dělat až do konce života.“ Vzhledem k tomu, kolik mých známých si stýská, že „když ona/on mě vůbec za nic nepochválí“ a „připadá mi, že všechno dělám špatně“, na myšlence velebného pána rozhodně něco je. A netvrďte, že chválit není za co! Vždycky se něco najde, i kdyby to měla být úplná maličkost. „Velkým nešvarem ve vztazích je nevšímavost a nedbalé vnímání pocitů partnera. Ze vztahu by se rozhodně neměla vytratit kouzelná slova jako děkuji ti, jsem ráda, že můžeme být spolu, jsem ti vděčná, moc jsi mi pomohl, věřím ti, jsem vděčná za to, že se na tebe můžu spolehnout,“ doporučuje Sofie Pokorná.

9. Dotyky i bez sexu

Spokojenost v intimním životě je důležitá, ale neznamená to přitom, že spolu musíte spát co nejčastěji a stresovat se tím, že vaše kamarádky (prý) mají sex častěji. Důležité jsou i dotyky – polibek, obejmutí nebo pohlazení. Projevujte si zkrátka lásku i fyzicky. Vzájemně si i drobnými gesty připomínejte, co pro vás ten druhý znamená.

10. Nebraňte se terapii

Máte pocit, že přes veškerou snahu váš vztah nějak drhne? Možná je načase zkusit párovou terapii. Jak však upozorňuje Sofie Pokorná, rozhodnutí vstoupit do terapie musí být společné a bez nátlaku. „Terapii bych doporučila těm, kteří se opakovaně točí v kruhu a prožívají pocit nestability a zoufalství. V praxi se často potkávám s pokusy o komunikaci a nastolení změn, ale po krátké doby se vše vrací do starých kolejí. Partneři pak často mívají pocit křivdy a nezájmu, který doprovázejí vypjaté emoce a následné myšlenky na rozchod či rozvod. Terapie pak může pomoci partnerům ze začarovaného kruhu ven.“ 

Podle odbornice totiž profesionálně vedená terapie nabízí možnost být vyslyšen a vysvětlit svůj pohled v prostoru, kde je třetí nezávislá a podporující osoba. Partneři tak mohou otevřeně a v bezpečném prostředí mluvit o svém prožívání, svých potřebách a pochybnostech. Mohou se tu naučit lepší komunikaci – otevřeně hovořit o svých očekáváních a nacházet kompromis. „Pokud má člověk o toho druhého opravdový zájem, snaží se o nápravu. Úspěšné páry si zakládají na respektování hodnot a úsilí, které do vztahu přinášejí,“ uzavírá psychoterapeutka.