DENÍK BERLÍŇANKY: Berlínské nemocnice za časů korony

Když na nás letos padla korona a zkomplikovala nám život, říkala jsem si, že to vlastně není tak špatné, že je hlavní věc, že je dcera Lara zdravá. Minulé jaro jsem totiž trávila asi tři měsíce průběžně v nemocnici kvůli jejím problémům s očima. Lara trpí na takzvané chalaziony, tedy vlčí zrna. Loni kvůli tomu skončila na operaci v celkové narkóze.

Myslela jsem, že se to už nemůže opakovat, proto jsem byla v šoku, když se jí začaly dělat boule pod očima letos znovu. Spolu s nárůsty případů korony ve světě, jsem tak sledovala zhoršování jejího stavu. Celé období lockdownu jsme tak trávili hlavně zkoušením všech možných prostředků k léčbě jejích očí, ale nic nezabralo.

Laře český lékař - emigrant v Německu, kterého jsme tu našli, opět doporučil operaci.

Naše dcera tak patří mezi mnoho případů lidí, jejichž zákroky musely být odložené kvůli covidu. Operaci jsme absolvovaly až s tříměsíčním zpožděním. Ocitla jsem se ve velké berlínské nemocnici a mám možnost srovnávat stejný zákrok v Česku i v Německu. Je to zajímavé a zde je pár mých postřehů.

1. Byrokracie a čekání

V tomhle jsou na tom oba systémy úplně stejně. V české nemocnici jsem v podstatě pořád jen čekala v přeplněných místnostech na nějaká vyšetření. Pokaždé jsem se s dcerou zdržela tři nebo čtyři hodiny. V Berlíně bylo tohle úplně stejné. Kolem všeho navíc vládl totální chaos a zmatek. Čekala jsem to naivně v Německu lepší.

2. Přístup k dětem

V Berlíně měli i v tom zmatku, který v nemocnici vládl skvěle propracovaný přístup k dětem. Nikdo nedal najevo stres. Nikdo nebyl nepříjemný. Na operaci si mohla vzít svého plyšáka a já jako rodič jsem měla jako samozřejmost vlastní pokoj společně s ní. Mohla jsem s ní být celou dobu a doprovodit ji až na sál. Bylo dojemné, když se mi přišel k Laře představit celý chirurgický tým asi sedmi lidí a učili se vyslovit české jméno jejího plyšáka.

3. Lékaři

Lékaři v Česku, které jsem potkala na očním byli všichni úžasní a většinou mladí doktoři. Stejně tak úžasní a stejně mladí byli i lékaři v německé nemocnici. Nikdo na nás nebyl ani trochu nepříjemný, i když toho měli v přeplněné nemocnici evidentně plné zuby.

4. Sestřičky

Zdravotní sestry a jejich chování pro mě bylo při pobytu v české nemocnici obrovské zklamání. Tolik nepříjemných a zlých lidí, kteří se nechovali hezky k rodičům, ani k dětem jsem snad nikde jinde nepotkala. Byla to jednoduše hrůza. Chápu náročnost tohoto povolání, ale některé sestry se vyloženě v Česku vyžívaly v tom, že nad námi mají jakousi převahu. Za mě největší problém českého zdravotnictví obecně. Zatímco v Česku jsem během celého pobytu v nemocnici narazila možná na jedinou milou sestřičku, v přeplněné nemocni v Berlíně byly milé a nápomocné všechny. Všechny se snažily nám vycházet vstříc. I když bylo vedro a ony měly roušky a měly náročnou službu. Chování sestřiček je pro mě největší rozdíl obou systémů. Je to tím, že v Německu mají o tolik lepší plat a podmínky?

5. Nemocnice a koronavirus

Koronavirus náš pobyt hodně poznamenal. Obě s Larou jsme musely vyplnit dotazník ke covidu, nemohl nás navštívit manžel. A samozřejmě jsem musela mít celou dobu na sobě roušku, venku bylo přitom zrovna v den operace 39 stupňů a nemocnice neměla klimatizaci. V tomhle patří můj obrovský obdiv všem zdravotníkům, kteří to musí zvládat denně. A mimochodem, víte, jaké to je dorozumívat se v němčině přes roušku a bavit se o medicínských pojmech, když si v tom jazyce nejste jistí? Je to docela peklo!

5. Operace

Zatímco v Praze jsem u stejného výkonu byla v nemocnici tři dny, tady jsem nakonec přišla brzy ráno (Lara šla první na řadu) a už ten den večer nás k mému překvapení pustili domů. Žádné zbytečné průtahy. Tohle bylo skvělé!

Závěrem mého shrnutí jen dodávám, že nemocnice nejsou dobré místo ani v Praze, ani v Berlíně. A je lepší tam nebýt. To přeju sobě i všem vám čtenářům.

POŠTOVNÉ ZDARMA

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.