Přejít k hlavnímu obsahu
Životní styl

DENÍK BERLÍŇANKY: Jak skloubit výuku v české a zahraniční škole?

Info ikona
Vysvědčení

Jednou z výzev života v zahraničí je zvládnutí českých osnov u dětí na základní škole. Jaké to je učit se dvojí osnovy a proč je to v našem případě tak důležité?

Zatímco během koronavirových prázdnin na jaře se většina rodičů musela učit doma s dětmi, my jsme to takhle měli v podstatě celý minulý školní rok. Náš syn Kryštof chodí tady v Berlíně do německé základní školy, ale chceme, aby udržel krok i s českou školou. Dřív to bylo dokonce povinné ze zákona a děti žijící v zahraničí musely dělat z určených předmětů každý rok v České republice zkoušky. Teď je to dobrovolné, ale pro nás zcela zásadní, aby to syn zvládl.

Na úvod chci poznamenat, že obsah učiva páté třídy v Německu a v Česku nemá skoro žádné průsečíky. Až mě samotnou zaujalo, jak moc jiné věci a jak moc jinak se děti v obou zemích učí. Pro nás je taky klíčové, aby syn uměl dobře česky: nejen mluvit, ale i psát. Jednak mne irituje, když mi někdo dospělý píše hrubky a chci tohoto ušetřit synovo okolí a v budoucnu jeho případné partnerky, ale hlavně chceme s manželem, aby syn pokračoval ve studiu na české škole. Čeština je tedy takový základ a pilovali jsme ji skoro denně.

Pátá třída je pro češtinu klíčová, je to základ všeho, v čem dělají dospělí chyby: od vyjmenovaných slov, přes shodu podmětu s přísudkem až po skloňování zájmen. „Proč je ten náš jazyk tak těžký? A musím se fakt učit vyjmenovaná slova nazpaměť?“ častoval mě náš Kryštof otázkami na logiku našeho jazyka plného výjimek a nejrůznějších pravidel. Byl to zápřah pro nás oba. Během koronavirových prázdnin jsem pak často přecházela z češtiny do němčiny a do angličtiny, protože jsme se s ním učili samozřejmě i německé osnovy. Kdyby mi někdo řekl před rokem, že něco takového budu muset absolvovat, neuvěřím tomu!

Zajímavé je, že z Čechů, které znám v zahraničí a kteří vyrůstali v cizí zemi a jezdili do Česka na přezkoušení, tak na ony povinné „rozdílovky“ skoro nikdo nevzpomíná v dobrém. Jsou to příběhy plné ponižování, breku a nedorozumění, kde na sebe narážely dva různé systémy výuky: český založený ve velké míře na biflování a často liberálnější zahraniční. Moje kamarádka, která vyrůstala ve Švédsku vzpomíná na to, že ji čeští učitelé jednou zdrtili z jejího oblíbeného Shakespeara, kterého sice četla v originále, leč v české škole na přezkoušení nedokázala vyjmenovat přesná data, kdy vydával autor svá díla….

Podobné rozdíly vnímám i mezi českým a německým systémem. V Německu se obecně víc pracuje na společných projektech, děti víc nosí referáty, míň se memoruje.

U nás ale přezkoušení nebylo žádná trauma. Naopak! Kryštof měl totiž úžasnou paní učitelku Světlanu, která se mnou byla celou dobu v kontaktu a navíc má ve škole skvělou zástupkyni ředitelky. Obě nám se vším vyšly vstříc a držely nám palce. Přezkoušení a setkání bylo spíš dojemné, slzy v očích jsem měla já i paní učitelka, která Kryštofa zná od první třídy.

Kryštof byl kvůli koronaviru na zkoušce až začátkem září, po 14 dnech naší českou školu uzavřeli do karantény. Teď jsou de facto znovu uzavřené hranice mezi Německem a Českem.

Stihli jsme to tedy tak tak na poslední chvíli…. Ale máme to! A Kryštof má české vysvědčení a na něm samé jedničky!

A já tvrdím, že je to tak trochu i moje vysvědčení a mám z něj upřímnou radost.

ČTĚTE TAKÉ: DENÍK BERLÍŇANKY: Nasaďte roušku a vyplňte nám dotazník

Veronika Jonášová