KLÁRA KOTÁBOVÁ: Rodinné recepty

Kamarádka vlastní rodinný recept na skvostnou kulajdu, který nedá z ruky. Jiná na linecká kolečka, která jsou k sežrání – a úplně jiná, než všechna ostatní, které jsem kdy ochutnala. Kamarád z práce se chlubí receptem na přípravu domácí čokolády – podle Rettigové, ale s tajnými ingrediencemi… A já? To budete koukat.

Tedy ideálně, pokud čte pan Pohlreich, asi bych ho požádala, aby přestal číst, naopak pana Babicu, případně Láďovi Hruškovi by se níže přiznané mohlo hodit… Víte ale co, mně to vůbec nevadí a nejoblíbenějším jídlem z dětství budou i dál vepřové kostky na kari s hráškem, a k tomu jako příloha bramborový knedlík. Socialistické řešení nedostatku ingrediencí, špetka orientu a smíchaná s českou tradicí. Chce se vám zvracet. To ale jen proto, že si tuhle dobrotu neumíte představit. Chutě se výborně snoubí a já mám dodnes Pavlovův reflex, kdykoliv cítím kari. Vybaví se mi totiž maminčina specialita, kterou jsem nikdy jinde nejedla a asi ani jíst nebudu. Teda budu. Už jí umím připravit. Rodinné recepty se totiž mají dědit.

Jistě, ta kombinace nedosahuje Michelinských hvězd, je ale okořeněná rodinnou pohodou a láskou, jídávali jsme jí v době, kdy byla maminka ještě zdravá a ona měla vážně pocit, že chystá něco speciálního. Což také dělala. Tohle jídlo jsme mívali v neděli, provonělo celý byt a pak jsme se většinou vydali na procházku do Mostecké pekárny na nějakou dobrotu. Ta už tam není, já v hlavě recept na vepřové s hráškem nosím pořád. Tak jsem ho připravila dětem a hádejte co: Jejich konstatování, že s rýží by to byla dobrá čína, mě nijak nezaskočilo. Zkrátka proto, že jsem s ním tak nějak počítala. Ale u nás se k tomuto pokrmu budou i nadále servírovat bramborové knedlíky a - basta!

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Moje velké těšení

Kdybych se s tímto jídlem vydala soutěžit do pořadu Prostřeno! vyhrála bych tak tři body, protože by to bylo – jiné. No a co. Stoly a jídla na nich přece nemají a neměly by být stejné.

Teď mě napadá, že tenhle recept budu považovat nejen za rodinný, ale také za centropražský… A litovat všechny, kteří jej ještě neochutnali. Nevědí totiž, o co přicházejí.

Koneckonců, můj manžel, gurmet, i gurmán v jedné osobě, byl přinucen ochutnat a i když se díval dost nedůvěřivě, snědl celou porci. Se slovy: „To je tak úchylné, až je to vlastně dobré… Mohl bych dostat přidáno?“

Od té doby, i přes vzpouru dětí, že ke kari patří rýže, mám jasno. Naším rodinným pokladem je právě výše popsané jídlo. Nikde jinde ho nedostanete, naučím ho ale své dcery a ty budou jeho věhlas šířit dál. Velmi by mě pobavilo, kdyby jednou učili během pobytů v zahraničí, milovníky Kari, jíst právě to naše rodinné. České. Navíc, právě tohle jídlo je tím posledním, které mi maminka sama připravila a pozvala mě k sobě domů na oběd, když ještě mohla. Láska jak známo prochází žaludkem a v mém případě to platí stoprocentně. Na vůni maminčina bytu, její slova ani tohle jídlo nikdy nezapomenu.

A jaké jsou vaše rodinné recepty? Mají historii a chcete se o ni podělit? Pište, moc se těším!

ČTĚTE TAKÉ: KLÁRA KOTÁBOVÁ: Nikdy není pozdě

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Časopis Marianne si nyní můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.