Klára Kotábová v karanténě: Jsem pořádkumilovná – vyluxuju lednici. Spolehlivě a do posledního drobečku.

Vážně je to tak. Jediné jídlo, které je přede mnou bezpečné je to, které doma nemám. Sice na to zatím nevypadám, ale vyluxuju vše, co mi přijde pod ruku, včetně bonbonků, které si nejmladší dcera přinesla z narozeninové oslavy. Ta pak pláče, mně je líto, že pláče – a ve finále jsme nešťastné všechny. I když – Opravdu? Nebo jen chci žít tak, jak možná není moderní a de facto mi vyhovuje jediný stravovací návyk, který mám, a dodržuju, už několik desetiletí?

Navíc: Zjistila jsem, že rozhodně nejsem jediná, kdo to má takto nastavené. Proč? Proto, že většina žen nemá čas přes den odběhnout na dvouhodinový oběd z kanceláře, dopřát si zdravou dobrotu, kterou následně v žaludku nechá přesně zpracovat… Tak jak radí výživoví poradci. A krabičky? Chystám denně tři, takže děkuju, nechci. Bez té své se klidně obejdu.

Můj den začíná kolem páté hodiny, kdy během venčení vdechnu housku s medem, v poklusu vypiju první ranní kávu, pak druhou – ona trochu ošálí břicho a já mám pocit, že něco teplého do žaludku jsem přece jen dostala. Místo oběda dopisuju text, který jsem měla odevzdat včera, pak už vybíhám, abych stihla návštěvu u maminky, následně domácí úkoly a kroužky s dětmi. Nestěžuju si na svůj život, jen se mi do denního plánu nějak nevejde čas na jídlo. Čirý alibismus, chce se vám jistě zvolat, ale je to tak. Nejspíš jsem starověký filozof, či indický jogín – nemám čas zabývat se margináliemi, jakými je jídlo. Ve finále, můžu mít něco společného také se středověkou hospodyní, která jako první jídlo dne vypila něco naředěného piva a večeřela teprve po soumraku – v okamžiku, kdy byl obhospodařen dobytek, pole oseto, případně sklizeno, atd… A dožila se hezkých… pravda čtyřiceti let, takže už přesluhuju, na druhou stranu, na její dobu se dožila požehnaného stáří. Takže v dnešní době devadesátky.

Hledala jsem pomoc u odborníků. A zjistila, že doma nemám mít nic, co by mě svádělo k nočnímu mlsání. Což je nesmysl, protože dobrotami svádivými uplácím děti, aby vůbec šly do školy – tedy když je otevřeno, což v případě dcery v devítce už zase platí. Svačinky bez dobrůtek jsou předem vrácené. Ale to znáte také.

Taky bych měla před spaním jíst banány. Prý. Kvůli tryptofanům. Což nebudu, neb je nesnáším. Odmalička – kdy jsem musela dojídat nahnilé, protože když už na ně maminka frontu vystála, musí se dojíst i v tekutém poloshnilém stavu že. Takže dlouhý spánek si nezajistím, přísun tělu potřebných látek v hojném množství také ne. Raději Bounty nebo Tribit, prosím. Kokos má jistě také něco do sebe, stejně jako v mléčné čokoládě by se stopové prvky něčeho pozitivního našly. Když nic dalšího, je mi po nich dobře. Protože, řekněme si to na rovinu: Mléko ze zdravotních důvodů nemůžu a maso večer jíst nebudu. To by se mi těžce spalo. Takže asi zůstanu u svých luxovacích chvilek, které jsou sice odsouzeníhodné, mě se ale s plným břichem dobře usíná. A mám i důvod: V minulém životě jsem nebyla ani jogín, ani středověká hospodyně, ale medvěd.

Sledujte, co dělá dobře vašemu tělu. Jistě je dobré sledovat trendy ve stravování, ale zkuste sledovat, co si organismus žádá. To je totiž ten nejsprávnější ukazatel toho, co byste měla dělat, ne stopadesátý článek na internetu – s další hlubokou pravdou. Která ovšem nemusí sedět vašemu organismu. Vy ho přece znáte nejlíp. Co myslíte?

MARIANNE AŽ DO SCHRÁNKY S POŠTOVNÝM ZDARMA

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.