MARIANNE NA CESTÁCH: Marrákeš, má láska

Když jsem na Pinterestu viděla všechny ty krásné koše, taburety a koberce, hned mě napadlo, že by bylo skvělé nabídnout je zákazníkům našeho obchodu. Po několika marných pokusech domluvit se s kýmkoli na čemkoli na dálku mi došlo, že nejlepší bude vypravit se sem osobně. A tak jsme s mužem a tehdy roční dcerou sbalili kufry a vyrazili,“ vzpomíná Eva Urbanová, majitelka obchodu Nila, který se specializuje na módu a dekor vonící dálkami.

Před první cestou si toho Eva o Maroku moc nezjišťovala, klasické průvodce prý vždycky čte až na cestě zpět. „Pomáhá mi to vidět věci v souvislostech. Na cestách nemívám ambice všemu rozumět a všechno vidět, památky plné turistů mne často nudí. Zato lidé a pouliční život nezklamou nikdy.“ Evu nejvíc zajímají obchůdky, podnikatelka se prostě nezapře. „Jsem posedlá svým povoláním, a tak samozřejmě vždycky musím do všech concept storů a hip kaváren, ať už jsem kdekoli. Těšila jsem se, jak v Medině, historické části Marrákeše, v dlouhé sukni a klobouku ihned zapadnu mezi místní. A jak budu město vnímat všemi smysly,“ popisuje Eva své plány.

Stoj času

Jenže nakonec to taková idyla nebyla, první momenty v Medině zažije zhýčkaný evropský turista kulturní šok. Nezměníte jen destinaci, ale i čas, je to, jako byste se ocitli několik století nazpátek. „Kufr vám hodí na vozík a vy musíte rychle následovat kmitajícího průvodce. Kličkujete mezi osly a motorkami a tak trochu se bojíte, co všechno cestou přijde. Pak se ale otevřou malá dvířka a ocitnete se na krásném nádvoří rijádu, tradičního marockého domu. Najednou zavládne ticho a klid, dostanete mátový čaj s cukrem a můžete si dát nohy nahoru ve stínu palmy nebo vylézt na střechu a rozhlédnout se po okolí. Dohlédnete odsud až na Atlas. Mám pocit, že přesně kvůli tomuto momentu se sem ráda vracím,“ vypráví nadšeně Eva.

Někdy se ovšem načasování úplně nevyvede. Jednou přijela v době, kdy končil postní měsíc ramadán, chystala se hostina a celým městem znělo úpění beranů. „Se zvířaty se tu zachází krutě, oslíci při práci často skomírají, není to příjemný pohled. A na náměstích mají jako atrakci opičky na řetězu,“ popisuje Eva svou zkušenost s tím, že turismus má i v Marrákeši svůj rub. „Vyhýbat byste se měli hlavně samozvaným průvodcům, kteří dokážou člověka vodit za nos po celém městě. Já si myslím, že doprovod není třeba, je legrace se v Medině ztratit a objevovat ztracené kouty. Ale je dobré ztraceně nevypadat. A když už pomoc potřebujete, určitě se předem domluvte na ceně.“

Smlouvání jako hra

K životu v Marrákeši patří i smlouvání, je to jeden z nejdůležitějších místních zvyků. „Zdejší lidé považují za neslušné, když s nimi někdo smlouvá jen tak, pro legraci. Vše má svou etiketu a je dobré zkusit ji nasát. Smlouvání je zejména velké divadlo, očekává se, že si ho všichni zúčastnění užijí. Proto nechodím nakupovat hladová, zasmušilá a bez dostatečné dávky kofeinu v žilách. A praktický tip? Určitě je lepší vypadat spíš jako vandrák, deštník s logem vyhlášeného hotelu a značková kabelka člověka dokonale prozradí. Sázkou na jistotu je boho chic styl aneb jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná,“ prozrazuje Eva svou strategii.
„Základem neúspěchu jsou také tašky nadité nákupy či nedostatečné zahalení, tento druh neuctivosti je brán velmi vážně. O cenu koláčku na posilněnou či naprostých drobností moc nesmlouvám, ty jsou často fixní. Je dobré šetřit síly na důležitější bitvy! Jakmile mi padne do oka konkrétní kousek, pečlivě si ho prohlédnu. Jakýkoli nalezený defekt je záhodno patřičně okomentovat a nešetřit zklamanými výrazy – je to přece svého druhu představení! Taky se vždy otevřeně ptám, zda jde o ruční výrobu a odkud produkt pochází. Jestli je odpověď pravdivá, však často nerozeznáte jinak než intuicí,“ zamýšlí se Eva. A prozrazuje svůj osvědčený obchodnický trik: „Když najdete vysněný předmět, hlavně to na sobě nedejte moc znát. Přílišný entuziasmus zhoršuje výsledek vyjednávání, a to klidně i o desítky procent. Já postupuji tak, že vytáhnu kalkulačku, přepočítám si úvodní částku na koruny, abych měla jasno, a podělím ji pěti. Pokud bych ani za vypočtených 20 % úvodní částky daný kousek nekoupila, poděkuji a uctivě, leč rezolutně projevím nezájem. Je lepší si trvat na svém než přihazovat stále dokola,“ uzavírá Eva malou lekci smlouvání.

Masáž, čaj a romantika

Je fajn vyjet i za hranice Mediny, do novějších částí Marrákeše a na venkov. Maroko je země kontrastů – hluboko zakořeněná v Africe, ale zároveň silně přitahována Evropou a pokrokem. „Maročané jsou nesmírně milí a mají úžasný smysl pro humor. Doufám, že Maroko jednou procestuji opravdu pečlivě a hlavně celé. A rozhodně se nebojte vzít sem rodinu. Já poprvé vycestovala s roční dcerou, s úplně malými dětmi v šátku tu není problém a pro ty starší je to fascinující zážitek. Už se těším, až se sem s oběma dětmi vypravím znovu,“ dodává Eva. Ta je přesvědčená, že Marrákeš si každého získá svou pulzující atmosférou, ve které se mísí staré s novým. Všechny ty barvy a vůně vás dokonale zahltí, navíc poloha pod pohořím Atlasu je jedním slovem úchvatná. „Je pravda, že třeba město Fez je mnohem méně turistické a asi i autentičtější, mé srdce ale tluče pro Marrákeš. Není nad pořádnou koupel a masáž v hammamu následovanou večeří na střeše při západu slunce,” zasní se Eva Urbanová.

VÍCE CESTOVATELSKÝCH TIPŮ NAJDETE VE SPECIÁLU MARIANNE NA CESTÁCH!