Oblíbená kočičí kavárna bojuje o přežití. Kočičky smutní a čekají na své zákazníky

Bylo, nebylo. Před pěti lety si zdravotní sestřička Lucie Heráková usmyslila, že v Praze chybí místo s terapeutickými schopnostmi. Místo, kde lékem není jenom káva s dortem, ale i kočičí předení. A především místo, kde se s kočičkami pomazlí i lidé, kteří z nejrůznějších důvodů domácí mazlíčky chovat nemůžou. Po mnoha byrokratických kolečkách vznikla na Smíchově oáza klidu, ve které uslyšíte jenom mňoukání a spokojené předení - Kočičí kavárna. Pro Lucii a jejího manžela splněný sen, pro kočičky nový domov a pro všechny kočkomilce nová kavárna, kde kromě cappuccina, škvarkové pomazánky nebo vyhlášených buchtiček mohou dostat extra porci kočičí lásky. Jenže jak už to tak v pohádkách bývá, zlo na sebe nenechalo dlouho čekat. V tomhle případě se zloduch jmenuje koronavirus a kavárna byla kvůli němu uzavřena. 

Kočičí kavárna zn.: vysněná

Původně vystudovaná zdravotní sestřička už od dětství milovala kočky, a tak neustále přemýšlela, jak spojit lásku ke kočkám s chutí pomáhat lidem. "Pak mě napadlo, že právě kočičí kavárna je skvělý lék. Chodí k nám lidé, kteří jsou smutní, opustil je partner, zemřel jim blízký člověk nebo nemůžou otěhotnět, a po chvilce, kterou stráví s kočičkami, vidím, že se usmívají," popisuje mi Lucie Heráková a dodává, že si vždycky přála, aby se u ní hosté cítili jako doma. Nejprve kavárna začínala s pěti číčami, dnes už má jedenáct čtyřnohých obyvatel. "U sebe doma bych tolik koček mít nemohla. Tím, že máme kavárnu, tak jsem kočkám mohla dát domov a lidem radost." 

Pokud jste si mysleli, že kavárna patří Lucii a jejímu manželovi, pak byste se šeredně mýlili. Lucie totiž s úsměvem říká, že kavárnu vlastní kočky. "My ostatní tam chodíme pouze na návštěvu," říká mi do telefonu a já konečně slyším náznak úsměvu. Jinak ale Lucii do zpěvu není. Ze dne na den musela zavřít kavárnu, které pět let věnovala veškerý svůj čas. "Nikdy jsem si nemyslela, že něco podobného zažiju. Je mi z toho strašně smutno," přiznává Lucie.

Kočky stále čekají, kdy někdo přijde na kávu

Aktuální situace není těžká jenom pro majitelku, ale také pro Mazlíka, Bublinku, Fešáka, Flíčka, Zlatíčka, Štěstíčka, Kvída, Joyíka, Miláčka, Čumáčka a Chlupáčka - tedy pro jedenáct kočičích mušketýrů. "Strašně trpí. Jsou zvyklí, že se s nimi od rána do večera lidé mazlí a pusinkují je. V kavárně teď ale nemůžou být. Nedokážu si představit, že bych je tam jenom třikrát denně přišla nakrmit, a tak jsme je odvezli na chalupu. Jsme tu čtyři, ale to je pro ně málo," vysvětluje Lucie a říká, že kočky stále čekají, kdy někdo přijde na kávu. V úvahu nepřipadá ani možnost, že by se kočičky na chvíli rozdělily. "Je to parta, která bez sebe nemůže žít. Lidé mi radí, abych je třeba na tři měsíce rozdělila, a až se situace zlepší, dala je zase k sobě. Tohle ale může říct pouze člověk, který nemá zvířata a nezná jejich srdce," dodává Lucie, která momentálně válčí nejen s finančně náročnou péčí o kočičky, ale také s dalšími náklady spojenými s podnikáním. "Nájem je vysoký a já mám stále stejné náklady, ale příjmy žádné. Dlouhodobě to nelze udržet. Kdybychom věděli, kdy otevřeme, tak se na to nějak připravíme. My ale nevíme, jestli otevřeme za měsíc, za dva nebo za čtyři." 

Stát nepomáhá, pomáhají lidé

Zatímco jiné kavárny řeší situaci výdejním okénkem, Kočičí kavárna tento způsob prodeje nemůže umožnit. "Zaprvé je prostor v pronájmu, takže do něho nemůžeme zasahovat, a zároveň nelze otevřít dveře, protože by kočky mohly vyběhnout ven," vysvětluje mi Lucie. Útěcha nepřichází ani od státu. "Všude se mluví o tom, že podnikatelé dostanou od státu 25 tisíc korun, jenže k tomu jsou další dovětky, do kterých já nespadám." Naděje na udržení kavárny ale přece jenom žije. A možná překvapivě ji vzkřísili stálí návštěvníci kavárny. "Zákazníci mi navrhli, abych založila transparentní účet, na který mi můžou poslat byť sebemenší částku. Nerada někoho prosím o pomoc, ale teď už není čas na hrdinství. Účet jsem tedy založila a přispěvatelé na něm mohou vidět, jak s jejich finančními dary zacházím," říká Lucie se špetkou optimismu v hlase. "Jsem vděčná za každou pomoc, i kdyby to měla být desetikoruna. Lidé mi dávají sílu, že tohle nelehký období dokážeme přečkat," dodává a trochu zasněně říká, že si přeje, aby kavárnu mohla brzy otevřít. "Pak by se totiž zákazníci mohli těšit na nevymazlené kočičky, které budou chtít hladit od rána do večera, a také na spoustu dobrých dortíků, kafíček a na ostatní laskominy. Hlavně ale na kočičí lásku, kterou budeme všichni po tomto období potřebovat," uzavírá Lucie. 

V případě, že byste chtěli podpořit Kočičí kavárnu na Smíchově, můžete se podívat sem. Mazlík, Bublinka, Fešák, Flíček, Zlatíčko, Štěstíčko, Kvído, Joyík, Miláček, Čumáček a Chlupáček vám určitě budou vděční. Třeba i díky vám skončí pohádka o Kočičí kavárně šťastně. Mňau. 
 

ČTĚTE TAKÉ: Kočkomilové pozor! Studie ukazuje, že kočky mají pozitivní vliv na naše zdraví

Pokud to není nezbytně nutné, nevycházejte v současné době ze svých domovů - a to ani pro nové číslo Marianne. Časopis Marianne si totiž můžete, bez nutnosti platit poštovné, objednat až domů. Více informací se dozvíte zde.