Narodila se bez rukou a už odmalička odmítala jakékoli protézy. Ne snad ze zdravotních důvodů, jen zkrátka neviděla důvod, proč by měla své tělo nějak upravovat. Nebylo, a dodnes není, nic, co by nezvládla.
Naučila se v životě využít všechno, co měla, na maximum. Krůček po krůčku, kapku za kapkou. Dnes je z ní umělkyně, balerína a často také vystupuje na nejrůznějších konferencích a motivuje ostatní.
„Nechápala jsem, proč bych se měla měnit proto, abych se vešla do představ jiných lidí. Abych vyhověla jejich požadavkům,“ vysvětluje Simona Atzori důvod, proč ji nikdy nenapadlo zjednodušit si život protézami. Prostě jí nepřipadal nějak zvlášť složitý.
Naučila se vlastně úplně všechno. Nejen základní lidské návyky, ale umí se krásně a do detailů nalíčit. Nohama zvládne vykouzlit i tenkou oční linku. Od svých čtyř let maluje a jejího talentu si brzy všiml umělec Mario Barzon, zcela ochrnutý umělec, který maluje ústy. Povzbuzoval ji a podporoval. I díky tomu v roce 1983 získala stipendium od Světové asociace malířu malujících ústy a nohama.
V šesti letech začala tančit. Navzdory počáteční nedůvěře ze strany učitelů jí vlastní odhodlání a velká podpora matky umožnily uspět. V roce 2006 Simona dokonce zatančila během slavnostního zahájení paralympijských her v Turíně. Dodnes se věnuje oběma svým vášním a své kresby vystavuje po celém světě, od Itálie přes Španělsko až po Kanadu nebo Mexiko.
„Nenechte se odradit, když nemáte všechno. Buďte vděční za to, co máte, a využijte to ve svém životě naplno,“ říká Simona v kampani Drop by Drop od Toyoty. Součástí je pět krátkých filmů režiséra Johnnyho Hardstaffa, které představují kromě Simony ještě další čtyři podobně silné příběhy.
Lada Nosková: Štve mě, že v roce 2026 ještě někdo řeší váhu
.jpg)
