Přejít k hlavnímu obsahu
Životní styl

Věřím, že se na Ukrajinu jednou vrátíme

Info ikona
Mia

Na předchozích stránkách jsme popsali osudy žen, které si svůj život v zahraničí vybraly dobrovolně. Příběh Halyny Prokopyshyn (40) a jejích dcer je však jiný. Do Prahy je přivedl útěk před válkou na Ukrajině. Teď zde hledají nový život, a především mír.

Eliška Vrbová | 22. 03. 2022

V kabelce stále nosí klíče od svého domova nedaleko Ivano-Frankivsku na Ukrajině. Ten opustila náhle, krátce poté, co 24. února ruská vojska zaútočila na Ukrajinu. Halyna Prokopyshyn, čtyřicetiletá maminka patnáctileté Solomii a jedenáctileté Ilonky, musela ze dne na den udělat jedno z nejtěžších rozhodnutí ve svém životě: nechat na Ukrajině svého tatínka a odejít i s nezletilými dcerami. 

Halyna měla to štěstí, že dříve pracovala v Česku, a tak ji pojí dlouholeté přátelství se sympatickou Nikou Puci, spolumajitelkou pražské půjčovny vintage nábytku Eterle. Jakmile Nika slyšela zprávy o invazi, okamžitě Halyně telefonovala, ať přijede s rodinou do Prahy. Nabídla jí bydlení v domě, který s manželem nedávno zkolaudovali v Úněticích. Původně měl sloužit k pronájmu, teď funguje jako útočiště pro uprchlíky – kromě Halyny, Solomii a Ilonky ubytovali manželé ještě dalších šest ukrajinských maminek s osmi dětmi.   

Okamžiky bezmoci  

„Holky nechtěly jet. Braly útěk ze země jako zradu svých kamarádů a dalších lidí, kteří zůstali. Nejdřív jsme tedy s odchodem váhaly a říkaly si, že ještě počkáme, jak se situace vyvine. Nakonec jsme se ale rozhodly, že odjedeme,“ vypráví Halyna, zatímco obě její dcery spořádaně a potichu sedí vedle ní. Úplný začátek války prožily odděleně a na ten moment do konce života nezapomenou. 

„Solomiia studuje oděvní návrhářství na škole v Ivano-Frankivsku a právě tam Rusové první den války bombardovali letiště. Solomiia byla tou dobou na koleji kousek odtamtud. Jakmile začaly znít sirény, paní učitelka ji zkontaktovala a poprosila, aby sebrala ostatní děti a běžela s nimi do krytu,“ popisuje Halyna události z 24. února. „Věděla jsem, že rakety dopadají kousek od místa, kde je moje dcera, ale nemohla jsem se jí dovolat, netušila jsem, zda je v pořádku.“ Solomiia byla mezitím schovaná v krytu bez mobilního signálu a sevřená strachem. Když se večer Halyna se Solomiiou konečně...

...celý článek najdete v květnové Marianne.

Info ikona
Květnová Marianne